Loading Images
JAFIPAPA na kotvě před naším vyloděním v marině.
V pozadí staré městské centrum.
Díky psím prosebným očím a konfrontací s jejich e-mailem ze srpna , ve kterém slibovali, že budou mít pro nás místo, podařilo se nám získat místo na samém konci mariny.
Marina Club de Pesca je zaměřena na místní a panamskou luxusní klientelu. Ceny však mají pro nás příznivé, 0,66 USD za stopu délky lodi. Je pravda, že jsme byli asi nejmenší lodí. V ceně byl i přivítací nápoj pro celou posádku. Výborné místní pivo jsme si vychutnali v klimatizované klubovně.
Jak vyplývá z názvu klubu, jsou zde většinou rybáři a výherní "poháry" tomu odpovídají. Zleva: Plachetník, Barakuda, Tuňák, Mahi mahi a Merlín.
Pohled na merinu z klubové restaurace. Všude rybářské lodě a nad toaletami uprostřed je v noci svítící mečoun. Pod zastíněním probíhala zádušní mše.
Po celý večer proudí lodě s hlasitou muzikou na párty na moři.
Když jsme si kolem půlnoci mysleli, že bude už klid, spustili ohňostroj. Kolumbijci snad jen tančí a slaví. Asi mají všichni druhý den volno.
Šroub držáku čerpadla mořské vody chladící motor, který nevydržel nárazy ve vlnách.
Skoro jsem tomu nemohl uvěřit, ale povedlo se sehnat zámečníka, který součástku dokázal opravit a to dokonce přes noc. Díky Edwine! Na další cestě jsme opravu řádně prověřili a provizórium z hadicových sponek by nevydrželo.
Demontáž součástky byla hračkou netrvající ani půl hodiny. Montáž s vymezením vůlí trvala celé dopoledne a sprostá slova létala jako vlaštovičky.
Po opravě, čerpadlo na svém místě a řemen řádně napnut.
Grafity jsou zde fantastické. Když se tlama nevejde na stěnu, pokračuje na chodníku.
Řekl bych, že umělec pár "houbiček" schrupnul a k tomu si líznul šípové žáby.
Půjčení auta začíná pečlivou prohlídkou, ale v tomto případě šlo o malou rodinou firmu a nic nebylo problémem.
Jediné na co nás majitel autopůjčovny neupozornil byla úroveň místní dopravy. Auta se ještě snaží předstírat dodržování dopravních předpisů, ale pro skútry a motorky zjevně nic neplatí. Občas se vyskytla motorka i v protisměru a párkrát jsme viděli, jak se strkali řídítky a to za jízdy.
Osel a kůň je zpestřením a jejich vůdce bych ze znalosti předpisů rozhodně nepodezříval.
Vyjeli jsme si za Cartagenu do botanické zahrady a byl to balzám na duši rozjitřenou dopravou.
Voda a zázvor, klid a pohoda.
Z dálky to vypadalo, že si pod stromem hrály děti s pastelkami.
Neuvěřitelně barevné okvětní lístky.
Anolisové jsou všude, ale mají skvělé mimikry.
Samci jsou větší parádníci, tento přišel o bílý konec ocasu.
Další samec rovněž bez konce své pýchy.
Konečně jsme zahlédli kompletního samce anolise.
Kondor havranovitý.
Kostel měl nevýrazný kříž a tak se kondoři rozhodli zvýraznit chrám Páně.
Nejsou zde čtyři roční období, ale jen čas sucha a dešťů, a tak zde stále něco kvete.
Okrasný zázvor.
Houbičky pozoruhodné jak tvarem, tak i barvou. O zpestření našeho jídelníčku jsme diskutovali jen krátce a nechali jsme je pro další obdivovatele.
Ryzci jsou barevnější než je u nás zvykem.
S touto kořenovou základnou se strom nemusí bát žádného silného větru.
Palma, která si nepřeje, aby po ní lezly opice.
Obrana palmy je opravdu přísná.
Konečně jsme objevili šípové žáby.
Žáby mají tělo do třech centimetrů a jsou proklatě rychlé.
Stáří těchto velikánů nedokážeme odhadnout, ale bude to mnohonásobné našich požehnaných věků.
Tentokrát káva bez zmrzliny. Né, že by jí neměli, ale řekli nám, že neprodají, protože bychom se z ní podělali. Asi salmonela. Přeci jen naše španělština nás občas limituje v komunikaci.
Zde jsme si uvědomili, že období bezstarostného brouzdání divočinou skončilo. Už nejsme na ostrovech, ale v Jižní Americe žije docela dost druhů hadů. Záchranná nosítka vedle tabule s jedovatými hady podtrhovala doporučení nechodit do džungle v sandálech.
Prvně jsme viděli divokou Aru, sice byla v krmítku, ale i to se počítá.
Zdá se, že jí chutnají banány, kokos i bobule.
Mravenci si zde staví mraveniště na stromech. Určitě praktické v období dešťů.
Okamžitě jsem si vzpomněl na film Adéla ještě nevečeřela.
Další strom s úžasnou kořenovou základnou, kam by se Jarka mohla schovat.
Pařez, který byl beze stopy hniloby a vedle něj jsem si připadal jak Křemílek.
Hrdá Cartagena, tak jsme ji nazvali, prodávali ji ve všech obchodech se suvenýry.
Námořní muzeum bylo naším prvním cílem ve městě.
Sir Francis Drake.
Pohled do haly muzea z paluby lodi ze 16 století.
Pohyb na lodi s jednou nohou musel být velmi zajímavý.
Lodní nemocnice přitáhla Jarku. V posteli ležela stařena ve věku 25 let.
Na místních indiánských náčelnících se Španělům nejvíce líbilo zlato.
Je to hezký pocit držet v ruce kormidlo, s kterým profesionální námořníci řídili loď.
V ponorce jsem si okamžitě vzpomněl na Colinův oblíbený vtip: Jsi vítán jako prd ve výtahu.
U periskopu musel být pozorovatel bez brýlí. Vůbec se to nehoupalo a stejně jsem si z brýlí málem udělal kontaktní čočky.
Lodní můstek válečné lodi.
V expozici neopomněli instalovat ani námořní vrtulník.
Interiér je opravdu malý, s pohodlím auta se to nedá srovnat.
Historické centrum města je plné trhovců.
Cesty víry zde určitě byly zajímavé.
Jarku okamžitě odlovily místní tradiční prodejkyně ovoce. Hezky jí pohladila a bylo jasné, že se budeme fotit.
Pořádně jsme si zakavkovali, fotka za 10 USD.
Náměstí před Muzeem umění.
Zdejší umělci jsou zjevně velmi plodní a obrazy jsou nabízeny všude.
Zmrzlina s kávou v klimatizované italské restauraci.
Česká stopa nás potěšila.
Přestože vzdutí hladiny moře zde nepřekračovalo půl metru, některé části ulic se při přílivu zatopily. Tato byla zrovna při výjezdu z našeho parkoviště.
Ulice nám připomínaly Benátky, jen auta nahradily gondoly. Auto z Cartageny bych doporučoval nekupovat v autobazaru, mořská voda žere vše!
Pohled z vrchu La Popa, vpravo vzadu historická část a vlevo nová Cartagena.
Vpravo uprostřed jsou vidět špičky stěžňů jedné ze dvou marin.
Vstup do kláštera-muzea La Popa je zpoplatněn, ale stojí za to.
Pohled z vrchu připomínal mraveniště.
Cartagena je obrovské a sociálně pestré velkoměsto.
Interiér jedné z modliteben kláštera La Popa.
Panenka měla jednu celou místnost jako šatnu a nechyběly ani zlaté šaty.
Zvláštní byla místnost s bankovkami z celého světa.
Vpravo nahoře jsou kroužící kondoři.
Majestátní strom na okraji parku skrýval překvapení.
Větve stromu byly plné bodáků a účinně se tím brání před nevítanými návštěvníky. Snad jen hmyz má šanci šplhat.
Kostel Santo Domingo jsme navštívili při koncertu náboženské hudby v latině.
Katedrála Santa Catalina byla v poledne zaplněna, neboť právě se konala mše.
Katedrála s historií sahající k roku 1577 má sloupy a oblouky z korálového kamene a po pirátském útoku sira Francise Drakea dostala novou střechu.
Kolem poledních hodin teploty ve stínu překračují 35 C a vše živé hledá úlevu ve stínu.
Papež Jan Pavel II.
Torre del Reloj je jednou ze vstupních bran do starého města Cartageny.
Plaza de la Paz s tržištěm.
Před sluncem jsme se ukryli do restaurace pro místní obyvatele a ochutnali rybu v kokosové omáčce.
Ananasový džus s ledem je skvělá volba pití ve vedru. Po pivu člověk neuvěřitelně zmalátní a chce se mu spát.
Mimo hlavní turistické trasy lze nalézt malebné uličky plné kvetoucích keřů.
Uličky směřující do umělecké čtvrti kolem Plaza de La Trinidad.
Déšť vyprázdnil uličky a srazil teploty o pět stupňů na přijatelných 30 C.
Plaza de La Trinidad s Inglesia de La Trinidad.
V dešti sochy ožívají a pozorovatele napadají další souvislosti.
Uličky umělců, umění si musí poradit i s deštěm. Akvarely a kresby uhlem zde nenabízejí.
Nejvyhlášenější rybí restaurace v Cartageně, škoda, že jsme se již zatáhli v jiné. Na druhou stranu jsme výrazně ušetřili.
Pegasové se sušícím se kondorem v pozadí
Divadlo se nenachází v centru, ale i tak se jedná o důstojnou budovu.
Hradby města jsou oblíbenou pozorovatelnou Čimagů žlutavých (druh sokolů). Zde žijí vedle holubů, kteří se jich vůbec nebáli.
Mladý Čimango se nemohl rozhodnout zda před námi skočit z hradeb nebo dělat, že se nás nebojí.
Když postavíš zlatou budovu, tak tě netrápí, že někdo postavil vyšší budovu. Oči pozorovatele se první upřou na zlato.
V den odjezdu v 10 hodin jsme si řekli, že dolijeme naftu do nádrže. Bohužel v trychtýři byl sušící papírový špunt, který hladce zmizel v nádrži. Následovalo pět hodin přečerpávání 100 litrů nafty do všech kanistrů co jsme měli a poté mohlo dojít na hledání špuntu. Naftou jsme si zaneřádili celou loď.
Revizní otvor nádrže je z boku a spodní okraj leží ve výši 180 litrů. Víko bylo důkladně zatěsněno sikaflexem a tak po odšroubování 16-ti matic nastal problém jak víko odstranit. Pomohla mačeta, dláto a největší šroubovák s kladivem.
Papírová bestie ještě plavala na hladině a tak jsem na nic nečekal a rychle špunt odstranil. Představa, že se ponoří a budu muset vyčerpat celou nádrž byla z oblasti nejčernějších nočních můr. Fotil jsem až po akci.
Opouštíme Cartagenu a loučíme se s Panenkou Marií, která je na mělčině uprostřed zátoky.
Odplouváme z Kolumbie s velmi silnými zážitky a většinou byly příjemné. Chtělo by to se sem ještě jednou vrátit a prozkoumat i vnitrozemí.