Loading Images
Při odplutí z Aruby pozorujeme obří těžební věž. Kolem ní se rojí tankery, ale při našem míjení všechny zmizí a nemusíme řešit přednost plachetnice oproti velké lodi.
Na samém začátku cesty do Kolumbie nás přivítali dva delfíni. Viděli jsme v tom symboliku a těšili se na pluvbu.
Neptuna jsme při vyplutí požádali o bezpečnou pluvbu a připili si s ním karibským rumem. Zjevení delfínů jsme považovali za potvrzení přijetí naší prosby. A to nejsme pověrčiví! :-)
Foukalo přes 20kn a JAFIPAPA letěla rychlostí kolem 7kn (běžně dosahujeme maximálně 5kn).
Nafukovací člun Kiwi má konečně stálé místo na špičce, jen se hůře nasazuje peň na genu a nedá se větrat v přední kajutě. Chtělo by to Davidsy (výtah) na zádi.
Příprava na Kolumbii spočívala ve vyvěšení kolumbijské vlajky a posun lodních hodin o hodinu zpět. Časový posun oproti ČR je mínus 7 hodin.
Textilní střechu nad kokpitem už ani nesundaváme. Přes den chrání proti slunci a v noci před "rosou".
Jarka pravidelně píše deník naší cesty.
Poslední dobou jsou zážitky tak silné, že slova nestačí a začala kreslit. Zvláště portrét čumící terejky je úžasný.
Západ slunce sliboval klidnou noc, ale šlo jen o chvilkové uklidnění a pak vítr i vlny opět začaly zkoušet naší odolnost.
Zadní vítr nám dovolí nasadit "Motýla", pak dochází na refování plachet, fouká 25 kn.
Úměrně větru se zvedají vlny a dosahují přes dva metry, což na fotkách téměř nelze zachytit.
Weather 4D nám doporučuje velký oblouk, ale rozhodneme se plout přímo na jihozápad, i když si tím prodloužíme trápení ve vlnách a lízne nás déšť. Nad pevninou se všude blýská, což příliš neuklidňuje posádku.
Vlny testují i loď a tak se při dobíjení baterií v noci ozve ohavný zvuk a okamžitě vypínám motor. Zjišťuji, že nemáme řemen pohánějící čerpadlo mořské vody. Pomyslím si, že praskl únavou a opravu nechávám na ráno.
Ráno zjišťuji, že řemen je celý, ale utrhl se šroub úchytu čerpadla. Chtělo by to odvrttat zbytek šroubu a navařit nový. Vrtat ve vlnách se nedá a svářečku taky nemám a tak čerpadlo upevňuji hadicovými svorkami. Funguje to, ale dlouho to asi nevydrží.
Koupený chleba už zase zplesnivěl a tak Jarka upekla nový. Jedná se o dobrotu plně srovnatelnou s vánočním řízkem s bramborovým salátem.
U Barranquilly jsme čekali, že vítr i vlny už dají pokoj, ale poslední rozloučení s touto nejobtížnější částí druhé etapy cesty bylo důstojné.
Dle zápisu v lodním deníku vítr 25-30 kn, vlny 2,5m.
V deset hodin Neptun vypnul vítr a po chvíli i vlny.
Jarka vyhlíží Cartagenu.
Konečně máme Cartagenu na dohled, dojezd však nebyl tak jednoduchý, jak jsme si plánovali. Dojezdové pivo jsme si ještě museli zasloužit.
Hodinu před připlutím do zálivu teplota vzrostla a přihnala se bouřka.
Nejprve jsme se uklidňovali, že než doplujeme, bouřka se vyřádí a budeme mít krásně svěží ionizovaný vzduch.
Bouřka se přehnala přes Cartagenu, poté se otočila na moře a přiřítila se odsolit nám loď. Povedlo se jí to dokonale, včetně kokpitu pod textilní střechou. Protože se zatáhlo, tak jako osvětlení nám sloužily blesky. Místo hudby hřmění.
Nakonec jsme se dočkali svěžího vzduchu s teplotou 30C, což bylo o 10C chladněji než před bouřkou.
Jediný spolehlivý komunikační prostředek ve zdejších krajích je WhatsApp. Když jsem se dovolal, zjistil jsem, že rezervace ze srpna se bez potvrzení před příjezdem nebere vážně a marina je zcela plná. Okolní mariny rovněž a tak nám zbyla varianta kotvení.
Zakotveno, dokonce i lednička se rozhodla výjimečně pracovat a tak pivo bylo jako ze sedmého schodu.
KIotvíme před Martinou s nádherným výhledem, jak na historickou část, tak i na moderní mrakodrapy.
Večer hledíme na marinu a rozhodujeme se, že druhý den ráno se v ní vylodíme a místo u mola nějak získáme.
Cartagena v noci žije nejen na souši, ale i proud lodí s výletníky vyjíždějící na moře, neustává do půlnoci.
Noc na kotvě po houpavé přepluvbě si opravdu užíváme a nevadí ani, že teplota v lodi neklesá pod 29C.