Loading Images
Proplutím Panamského kanálu je JAFIPAPA i my prvně v Tichém oceánu a oslava zahrnuje i přípitek s Neptunem. Je nám mimořádně nakloněn a celý kanál jsme překonali bez deště a větších zádrhelů.
Z kotvy před Marinou La Playita odplouváme ráno a Panama City nás zdraví odrazy slunce.
Motáme se mezi loděmi čekajícími na proplutí do Atlantiku.
Nedostatek vody v Gatúnském jezeře omezuje počet napuštění komor a na obou stranách průplavu se tvoří fronty.
Chráněni slunečními zábranami plánujeme průzkum Perlových ostrovů.
První ostrov, na který připlouváme a zároveň nejsevernější z Perlových ostrovů, se jmenuje Pacheca.
Ostrov je vyhlášeným rájem mořských ptáků a vítají nás jich zde stovky.
Fregatky mají jasně rozpoznatelnou siluetu a nedají se splést s jinými ptáky.
Dospělé fregatky mají rozpětí křídel přes dva metry a daly jméno celé třídě válečných lodí.
Kotvíme 200m od břehu v písku na hloubce 5m hodinu před maximálním odlivem. Rozdíl příliv/odliv je přes 4m a je potřeba s tímto počítat. V noci nám fouká do kokpitu z boku, což je pro loď na kotvě netypické. Proud zde určuje, kam směřuje příď lodi.
Zrovna nafukujeme dingy Kiwi, když Jarka uslyší mohutný výdech a vzápětí nás upozorňuje na proplavující velryby.
Jedná se o Keporkaky, jejichž samice zde před měsícem rodily mláďata. Nyní jsou již na cestě na Aljašku.
Zkusili jsme ponor v severní části ostrova, kde jsem při kontrole kotvy viděl mantu.
Nakonec byl zajímavější průzkum liduprázdné pláže, která byla poměrně čistá. Je poznat, že ostrov je soukromý.
Krab Poustevník se klidně nechal fotit a vystrkoval kukadla.
Pelikán hnědý, samec důstojně pózoval a sledoval malé rybky.
Odplouváme z ostrova Pacheca.
Zakotveni u ostrova Contadora, na kterém se pořádají schůzky prezidentů Střední a Jižní Ameriky.
Mimo hlavní sezónu jsme na kotvištích sami.
Zdejší útesy mají zajímavou zelenou barvu. Při odlivu se vynoří ještě další dva metry.
Opět kotvíme několik set metrů od břehu a příď se během noci otočí o 180 stupňů dle proudu.
Jarka s Bojdou provedou výsadek na ostrov, zatímco na mě zbyl servis lodi.
Dobíjení baterií je velkým tématem již od ledna. Tentokrát jsem měnil kabely od alternátoru k regulátoru Sterling. Bylo to potřeba, ale nelze hovořit o opraveném dobíjení.
Při servisu je vždy omezen pohyb. Jarka uvízla v zadní kajutě a zajímala se o stav opravy.
Plastové molo, v Google maps hrdě nazvané Marina Contadora, slouží k vstupu na letiště.
Na Contadoře podél pláže Cacuque vyrostly luxusní hotely.
Leguán zelený v maskování negro.
Místní bar bude mít autentickou atmosféru až otevře.
Lančmít 100x jinak. Když už nejde měnit způsob opečení, tak se změní příloha.
Ostrov Chapera, počasí se stále více stává deštivým.
Naproti ostrovu Chapera je ostrov Togo Togo, kde se točil seriál Trosečník. Viditelnost při potápění zde byla mizerná, asi vliv mangrovů, které si mění písek v bahno.
Bojda při potápění testoval pracovní pěnové špunty do uší a přes úsměv na foto moc nadšený s nimi nebyl. Je potřeba používat gumové.
Takto má vypadat období dešťů, místní si stěžují na El Nino a na deště se těší.
Déletrvající déšť je příležitostí dospat se. Řeklo by se, že 9 hodin bude stačit, ale jachting dokáže utahat.
Teplota poklesla na 27 C a Jarka se počala zateplovat.
Déšť se mi zdá ideální pro konzumaci piva, neboť bez slunce neteplá tak rychle.
Ostrov Casaya je pověstný perlami. Představoval jsem si velké hloubky, ze kterých se perly loví, ale kotvili jsme na šesti metrech, při maximálním odlivu jsme zůstali na třech metrech a to je tak akorát pro klidné spaní.
Sousední ostrov Casayeta, kde dle průvodce lze koupit místní pravé perly.
Chvíli jsme hledali kde přistát s dingy a nakonec jsme zvolili jediné možné místo a tím byla pláž.
Už při přistávání začalo pršet a brzy se déšť změnil na liják.
Vyrobili jsme si improvizovaný přístřešek a čekali. Naštěstí teplota je stále kolem 30 C a rozhodně není chladno. Vzhledem k tomu, že na ostrově jsme byli jediní turisti, nehrozilo, že by nám perly někdo vykoupil.
Bojda projevil svou prozíravost a vytáhl bundu. Asi ji taky přidáme do batohu.
Jarka si vzpomněla na Azory, ostrov Sao Jorge, kde v podobné pozici Bojda fotil Irenu.
Střídavě pršelo a při úkrytu pod stromem jsme objevili orchideje.
Hlavní ulice je betonová, což jsme v dešti ocenili.
V takovéto vlhkosti je vše nádherně zelené a příroda si hravě poradí i s betonem.
Autobusová zastávka, jen na ostrově není ani auto a řekl bych, že nemají ani kolo.
Chrám Svatého kříže je otevřen pro všechny, dveře nejsou potřeba.
Zde je církev opravdu chudá. Zúčastnit se bohoslužby by bylo jistě zajímavé. Bydlí zde farář nebo připluje na lodi?
Použití houpačky a sov u vstupu svědčí o přemýšlivém obyvateli.
Bohužel koupit perlu ne nám nepodařilo, není sezóna. V pozadí domorodec, kterému jsme po přistání dali jeden Balboa (1 USD) a od té doby se nám snažil být nějak prospěšný.
Přeplouváme na další ostrov a vítr nám konečně umožní rozvinout genu.
Jediná plachta nás rozběhla rychlostí čtyři uzly a to nám stačí, další ostrov je jen deset mil.
Zakotveni na severu ostrova Pedro González. Ze všech stran jsme kryti ostrovy a noc na kotvě byla nejklidnější ze všech na Perlových ostrovech.
Vypadá to jako tanec, ale jen jsem šel na příď.
Dramatická oblaka nás na skvělém kotvišti nechávala klidnými. Vlny ani vítr se k nám nedostaly.
Ráno zkoušíme dron, ale bez kalibrace a s vypnutými senzory brzy skončil ve vantech.
Start z ruky je pro dron na lodi nejbezpečnější.
Při startu z pláže dron dostává nástavce na přistávací podstavce.
Nejjednodušší je pouštět dron na pobřeží. Jen se nesmí zapomenout dobře přivázat dingy. Příliv je zde přísný a pak se musí honit odplouvající člun.
Naštěstí dron má program "vrať se" a když se z něj stane tečka, stačí si ho zavolat zpět.
Uprostřed naše dingy a ve stínu na pláži řídíme drona.
Zakotvená JAFIPAPA a za ní Isla Senora.
Pestrý nápis vítá návštěvníky jediné osady na ostrově Pedro Gonzalez.
Připluli jsme, když místní rybáři odplouvali.
Zdá se, že každá rodina vlastní loď.
Dohodli jsme si možnost nákupu benzínu a vyhození odpadků. Povedly se jen odpadky, ukázalo se, že nikdo ve vesnici už nemá žádný benzín k prodeji.
Místní nás prováděl po osadě a telefonoval ve snaze najít majitele benzínu na prodej.
Včera v osadě proběhla fiesta, což jsme slyšeli až na kotvu, a dnes se bude uklízet.
Kuchyně jsou venkovní, domy slouží k přespání.
Plujeme na další ostrov a místo plachty napínáme sluneční zábrany.
Kumulusy jsou mimořádně fotogenické.
Skála s nebezpečnými skalisky se jmenuje "Kouřící opice".
Po obeplouti Opice vplouváme na kotviště ostrova San José.
Na kotvišti jsme jediní návštěvníci. Místní kotví na bójkách blíže k pláži.
Vylodili jsme se na pláži za mírných vln. O den později je vše jinak a po vyskočení z lodi mě vlna srazí. Bylo to velmi poučné a musel jsem znovu odplout na loď odpískovat se a převléknout.
Ostrov San José je soukromý a za vstup se platí 10 USD na osobu. Je poznat pravidelná údržba.
Hotel Hacienda del Mar je citlivě zasazen do krajiny a chatky pro hosty neruší.
U hotelu je bazén s výhledem na oceán, bar v přízemí a restaurace v prvním patře.
Připíjíme si na doplutí k poslednímu ostrovu naší cesty po Perlových ostrovech. San José se zdá být vrcholem cesty a to jsme se ještě nepotkali s tukanem Lucasem.
V baru jsme se zdrželi až do západu slunce a vychutnali krásu nočního nasvícení.
Večer se na nás přiletěl podívat Ara a Bojdovi se ho povedlo zachytit i s Měsícem.
Již od sedmi ráno čekají papoušci Ara na snídani. Nás snídají malé kousavé mušky.
Tukani byli ochočení více než bych čekal a začali se kontaktovat.
Tukan začal oklovávat i telefon, kterým byl filmován.
Ačkoli by tukan jistě dokázal strašně klovnout, jejich doteky byly jemné bez štípání.
Tukani byli hraví a bavilo je zkoušet, co se jim vejde do zobáku.
Pohlazení po zádech byl vrchol důvěry v přátelství s člověkem.
Vybarvení tukana je neuvěřitelné, od jasně žlutého zobáku po modré nohy.
Zajímavé bylo, že ač tukan stále něco dělal se zobákem, tak nevydával žádné zvuky.
Sundat botu z nohy bylo moc i na tukana.
Papoušci Ara ararauna jsou všichni stejně vybarvení tak, že vypadají jako kloni.
Arové se stále o něčem dohadují a to dosti hlučně.
Arové měří kolem metru a jejich start a přistání je úžasná podívaná.
Zajímavé je, že jsou prý monogamní a to se dožívají až padesáti let.
Občas se dost hlasitě dohadovali, kdo kde bude sedět.
Chutnala jim nejen slunečnice, ale i vařená rýže.
Tukan si dokáže zjednat pořádek a když vletěl do krmítka, tak se Arové odsunuli stranou.
Tukani budou asi taky monogamní a Lukas se občas přišel pomazlit s manželkou, která neměla jméno.
Lukas se svým kámošem kuchařem.
Ačkoliv je krmení každý den, místní si dají volnou půlhodinu a tráví ji pozorováním a focením papoušků.
Bananaquit a neznámá "červenka".
Parožnatka, kultovní rostlina PaRoH Sailingu, zde volně roste. Předseda nám ji v Praze umořil za pár měsíců.
Vedle hlavy kance má kancelář hlavní manažerka a s tou jsme si dohodli prohlídku ostrova.
Náš řidič sice hovořil jen španělsky, ale i tak s ním byla sranda.
Zde prý cocodrilo nežije, ale sladkovodní ryby ano.
Mimo cesty je zde pravá neprostupná džungle.
Stromy se zde brání a to zde nežijí opice.
Tento strom vsadil na jistotu, že ho nikdo neporazí v touze získat dlouhý rovný kmen.
Jsou zde stromy, které pro jistotu vytvářejí hned několik korun.
Ostrov byl strategickou základnou USA a zbytky betonů jsou patrné dodnes.
Překvapilo nás, kam až jsme se s pick-upem dostali. Pravda, odsud musel couvat, než se mohl otočit.
Po ostrově se volně prochází divocí koně.
Pláž na závětrné straně ostrova. Hladina zde byla klidná a tak jsme sem večer překotvili.
Krásný příklad jak vznikne nová palma.
Mraveniště nelze přehlédnout.
Na této říčce bylo vidět, že se dokáže vylít z břehů a pak je cesta neprůjezdná.
Další pláž na závětrné straně. Ostrov je poměrně členitý a tak se zde dá kotvit při jakémkoliv směru větru. Zažili jsme zde jižní vítr, ale v létě fouká hlavně severní.
Pick-up byl upraven I pro zájemce jízdy na korbě (napnutá lana).
Amíci zde vybudovali i parádní betonové letiště, na kterém by přistálo i velké dopravní letadlo. No nekup si takto pěkně vybavený ostrov.
Skot je zde chován převážně na maso.
Další památka na USA vojáky. Zde býval kostel.
Velká pláž na východním pobřeží byla návětrná a vlny s odlivem nelákaly ke koupání.
Divoká prasata jsou proti našim poloviční a v restauraci si lze objednat jejich grilování na další den. S ulovením není žádný problém.
Po výletě na obědě v restauraci hotelu Hacienda del Mar.
Rolka z místních kuřat. Rýže je zde univerzální příloha a zbytky dostávají papoušci.
Stačí pár zrnek na zábradlí a hned přilétnou Bananaquit.
Štěbetání Bananaquit okamžitě přiláká tukany.
Tak úplně je nerozlišujeme, ale větší byl asi Lucas.
Tukani ani nebyli hladoví, jen si chtěli hrát.
Pohled z anfasu a v pozadí kotvící JAFIPAPA.
Tukani většinou legračně hopsají, ale tentokrát cestou na bar musel i vzlétnout.
I na baru Lucas čeká, kdo si s ním přijde hrát.
Jarka to dlouho nevydrží a jde se nechat jemně oklovávat.
Lukasovi se hra tak líbí, že si nechá pohladit i břicho.
V Panama City jsme si do kokpitu koupili vlastního tukana, který po proplutí kanálu dostal jméno Pikaču (ve vysílačce stále volali Pikaču). Nyní jsme mu přidalii druhé jméno Lucas. Pikaču Lukas je sice jiný druh. Ale navždy nám bude připomínat Panamu.
Brzy ráno se loučíme s Perlovými ostrovy a jsme rádi, že odplouváme před deštěm.
Ostrov Bona (cca 10 nm od pevninské Panamy) je hnízdištěm ptáků. Kotvení se nám zde nelíbilo, hloubka 12 m a úzká skalnatá zátoka. Při změně větru by se mohla stát pastí.
Kotvíme v široké zátoce ostrova Otoque. Brzy po zakotvení připluje rybář a přímo na kotevní řetěz hodí dlouhou síť. Zbytek večera řešíme co dělat, když ji nevytáhne do našeho vyplutí ráno po rozednění.
Fregatky jsou mimořádně zvědavé a musím na ně křičet, když si chtějí sednout na náš frklík nebo anemometr.
Otevírání kokosového ořechu mačetou je zábava a vždy zkouším najít někoho, kdo by ořech podržel. Zatím se to nepodařilo a musím si vystačit s druhou rukou.
Je vhodnější a bezpečnější sekat menší kusy obalu.
Odseknutý obal s vrchlíkem kokosu a nyní stačí jen špičkou mačety vytvořit otvor a může se nalévat mléko.
Tento ořech měl přes deci kokosového mléka, což je dost. Občas se nám stane, že ořech krásně šplouchá a nakonec z něj dostaneme sotva malého panáka tekutiny.
I v tvorbě míchaných nápojů z kokosu jsme se zdokonalili a po přidání rumu s cukrem je výsledek fantastický.
V noci k ostrovu připlula zásobovací loď, ráno probíhala vykládka. Náš rybář síť vytáhl ještě před rozedněním a tak celá naše večerní diskuse byla zbytečná.
Altos de Campana National Park na pevnině chvíli zdržel bouřku, která pak do naší mariny večer dorazila.
Večer jsme v dešti dorazili jako jediní hosti do Boga Bar Restaurantu a připili výborným místním pivem.
Jarka si dala ananasový džus ve stylu smoothie.
Odliv nyní znamená pokles hladiny o 4m. Po lávkách se chodí obtížně.
Vista Mar Marina je součástí rezortu, ve kterém se rovněž nachází golfové hřiště, vše je dobře zabezpečené a hlídané.
Marina je poloprázdná a relativně nová (6 let od vzniku). Je chráněna mohutnými vlnolamy, ale i tak jsou zde malé swely.
Kondoři havranovití, jako správní mrchožrouti, číhají na nové odpadky.
Kondoři jsou v letu snadno rozeznatelní, mají velká křídla se světlými letkami a krátký široký ocas.
Dalby v marně musí zvládnout rozsah vertikálního pohybu mola až šest metrů.
Máme každý fendr jiný, což nebyl záměr, ale postupně odcházejí původní.
V marině je spousta lodí připravených na lov marlínů. Naštěstí jde většinou o lovy typu chyť a pusť, neboť mariín je nádherné zvíře.
Po připlutí jsme okamžitě obsadili obě pračky. Je neuvěřitelné kolik máme po 14 ti dnech prádla, když většinu času jsme jen v plavkách.
Foto s kondorem potěší. Vzhledem ke svému zaměření nejevil o Jarku zájem.
Prádlo je třeba vysušit v pauze mezi dešti.
Místní chlupatí hlídači.
Při teplotách kolem 30 C je dlažba ve stínu ideální místo pro ochlazení.
Obchoďák v nedalekém městě Coronado.
Pizzerie v Coronadu byla dobrá volba na oběd.
Při použití nadchodu čtyřproudé silnice si můžete doslova sáhnout na zdejší elektroinstalaci.
Zde asi žije místní Salvador Dalí.
Objevili jsme rybník, jako stvořený pro krokodýly.
Bohužel jediného krokodýla jsme viděli na plotě.
Při pohledu přes plot jsme objevili past na krokodýla! Tak přeci zde žijí.
Čejka jihoamerická se běžně vyskytuje u vody.
Kvakoše žlutočelého lze pozorovat poměrně často.
Bílá ryba s rýží.
Na toto mastné hovězí si Bojda vzpomínal ještě další dny. Hlavní dietní chybou bylo zapití kolou.
Dezerty v Boga Bar Restaurantu.
ZOO je zároveň botanickou zahradou.
Solární panely ve stylu květiny v zahradě nerušily.
Konečně vidíme živé kajmany. Zde měří jen 1,5 metru.
Čenich do "V" napovídá, že se jedná o krokodýla amerického, který může dorůst až 5m a vážit až 500kg. Ve vodě se mu nedá uplavat, dosahuje rychlost 30 km/hod. Čenichem do "U" se pyšní aligátoři.
Jaguáři chodili kolem mříží a určitě by dali přednost svobodě před pravidelným krmením.
Jarka si nejprve pečlivě prohlédla ceduli, ale pak zvítězila zvědavost.
Co by asi takový plyšák mohl udělat?
Poté co opice odhalila zuby, bylo jasné, že se neživí jen žvýkáním koky.
Zatímco jsme byli v ZOO, přehnala se marinou bouřka, která nám důkladně vypláchla pelechy.
Ananasové smoothie si Jarka oblíbila.
Od Grenady s námi žijí maličcí mravenci. Bojda má s nimi bohaté zkušenosti z Austrálie a přivezl pro ně "ňamku", kterou si odnesou do hnízda a je od nich pokoj. Karibským mravencům chutná a uvidíme zda nejsou proti ní odolní.
Dva dny před odletem přeplouváme k vytažení lodi na souš.
Něco podobného lze zažít na Slapech, kde tahají a převážejí lodě pomocí podvalníku a traktoru.
JAFIPAPA má přes deset tun a jsem zvědav na proces vytažení.
Celého procesu vytažení se kromě nás dvou účastnilo dalších osm lidí.
Ve vodě akci zajišťoval potápěč, který kontroloval správné usazení lodi na podvalník.
Během vyvazování jsem rychle vymontoval alternátor, který poletí na převýchovu. Jeho nahodilá činnost si žádá kompletní opravu.
Jsme na podvalníku a vytahují nás z vody.
Antifouling je ve výborné kondici. Za dva měsíce se uchytilo jen minimum korýšů.
Celá akce vytažení a usazení lodi na souši trvala přes dvě hodiny a končila za úplné tmy.
V lodi nemůžeme spát a tak si v marně pronajímáme pokoj. Kamarádovi sice připomíná vězeňskou celu, ale má klimatizaci, ledenici a WiFi.
Pohled z paluby na souš. Fouká a ještě bude foukat více a tak šetříme panamskou vlajku stažením dolů.
Poslední pohled na JAFIPAPU před naším odletem do ČR.
Při odlivu si můžeme prohlédnout místo, kde včera byla JAFIPAPA vytažena z vody.
Odliv a silný vítr ze západu.
Poslední návštěva Boga Bar restaurantu před odletem.
Na objednávkách ve španělštině je vždy napínavé co vám přinesou. Objednali jsme si rybu a kuře, obojí s rýží.
Pohled na Vista Mar marinu a její "dry storage".
Vzhledem k protestům v Panamě, kdy účastníci blokují dopravu v celé zemi, musíme v noci odjet taxíkem do 100 km vzdáleného hotelu. Nemůžeme riskovat a v hotelu u letiště jsme den před odletem.
Hotel Riande Aeropuerto je příjemný a dopoledne trávíme na terase před pokojem a připravuji fotky na náš blog. Druhá etapa cca 1 600nm je za námi a vše se povedlo dle plánu.