Loading Images
Ráno před odletem je jasné, že palec, který se stal obětí výměny stěrače u auta , se nepovedlo vyléčit. Navštěvuji chirurgii, doktor řízne (čekárna je plná a tak se nezdržuje umrtvením), zapatlá mastí a nasadí antibiotika. Zdá se, že Jarka se potrénuje v servisu motoru.
Na letišti jsme s dostatečnou rezervou, neboť kufr s alternátorem, vodní pumpou, rozvodovým řemenem, filtry a spoustou dalších nezbytností váží 29 kg místo povolených 23 Kg. A to na let z Madridu do Panamy je v potvrzení letenky uvedeno jen příruční zavazadlo.
Ve čtvrtek večer je pražské letiště poloprázdné.
Jdu se podívat na novou expozici a je opravdu podařená.
Kdo by řekl, že z takovéhoto smetiště vznikne při správném úhlu pohledu portrét státníka, po kterém je pojmenované letiště.
Při čekání na letadlo si pustíme na ČT zprávy, kde je rozhovor s Filipem. Je vidět, že firma je v dobrých rukou a můžeme v klidu odletět.
Na letišti v Barceloně jsme od půlnoci až do rána a mají sedačky upraveny tak, aby cestující netrpěli zbytečným pohodlím. Osobně jsem volil odpočinek na dlažbě, ale byla studená a trochu tlačila.
Ráno si Jarka dává megakávu na zahřátí.
V Madridu už čekáme jen dvě hodiny a je to fofr.
Nějakým omylem máme letenku s prioritou nástupu a tak máme dost času sledovat, jak se letadlo do Panamy zaplňuje.
11 hodin letu před námi, naštěstí letíme na západ a tak po přistání se nám čas posune o 6 hodin zpět proti ČR.
Před přistáním v Panamě pozorujeme lodi čekající na proplutí kanálem z Pacifiku. Zdá se, že počet se nemění.
Pacifik má při odlivu o pět metrů nižší hladinu a na pobřeží je to znát.
V hodinové frontě na imigračního úředníka si v klidu fotím uvítání v Panamě a za chvíli se úředník rozkřičí na jiného fotografa a ukazuje na obrázek s přeškrtlým foťákem. Jo jo, telefon v ruce lidi ani nevnímají jako fotoaparát.
Taxi na letišti se povedlo ukecat o 20 USD levněji než měli na vyvěšeném ceníku a 100 USD za 2,5 hodiny a 115 km mi přišlo férové. Jsme zpět v cele bez oken, kde strávíme týden servisu JAFIPAPY.
Měsíc na suchu přežila JAFIPAPA v pohodě, jen po vyvětrání Jarka zahájila boj s plísní. Nebylo to nijak strašné, plíseň se tvoří i když jsme na lodi, protože 90% vlhkosti a teploty přes 30 C jsou pro růst ideální. Trochu jí to Jarka kazí neustálým šmejděním po lodi a utíráním utěrkou napuštěnou Javelem (místní Savo).
Proti teplotám v Praze si zde připadáme jako v ráji.
Pohled na recepci a obchody Vista Mar Mariny. Začátkem prosince zde končí deštivá sezóna a je to poznat. Oblaka už nehrozí deštěm a občasný mrak je příjemný.
Když jsme přijeli, ani nefoukalo a oceán byl jako rybník.
Druhý den po příjezdu jsem zabalil palec do části gumové rukavice a pustil se do pitvy motoru. Vše je zakrytované a hadice jsou v místech, kde potřebuji prostor pro klíče.
Část rozvodů odhalena. Tuto činnost dělám už poprvé. Škoda, že jsem v roce 2014 nedával větší pozor, když to Láďa vyměňoval.
Nová vodní pumpa vypadá skvěle, ale čertovo kopýtko tkví v demontáži stávající.
Pevnostní šrouby pumpy byly do motoru zašroubovány před více než 32 lety a povolit je se zdálo nemožné. Pomohla až kombinace stříkání uvolňovače závitů, trubka nasazená na gole a pečlivý výběr nadávek se stupňující se tendencí. I tak se to povedlo až druhý den pokusů, kdy mě přítel na telefonu Láďa ujistil, že bez výměny se nám to určitě pokazí uprostřed Pacifiku.
Příruby motoru, na které se nasazují hadice, už prosily o výměnu. Vyhověl jsem jim, ale byl to podobně strašný proces jako s pumpou. Naštěstí domorodci mluví španělsky a tak českým armádním výrazům jistě nerozuměli.
Konečně odhalen rozvodový řemen, který je 9 let starý a dle motohodin má naběháno ke 100 000 km. Bílé synchronizační značky vytvořeny, ořech z Goly blokuje rozhození čerpadla a jen se modlím, abych nerozhodil synchronizaci klikového hřídele s vačkami. V duchu si opakuji SÁNÍ-STLAČENÍ-VÝBUCH-VÝFUK a pustím se do nevratného procesu výměny Timing beltu.
Nová vodní pumpa. Pozornému sledovateli jistě neujde, že přístupné jsou jen dva ze čtyř upevňovacích šroubů. Práce se zbývajícími dvěma šrouby je na hranici kouzlení a nepříčetnosti.
Nový rozvodový řemen je dle návodu nápisem ke mně a po odstranění ořechu Goly se motor točí klíčem č.17 na klikové hřídeli. Při otáčení jsem zřetelně cítil mantru SSVV a tak to nakonec klaplo.
Nový alternátor nám má vyřešit problémy s nabíjením baterií. Vypadá stejně jako původní, ale bylo potřeba provrtat úchytné otvory na průměr 10mm.
Doladěním šířky úchytu flexou už byl jen detail.
Nový alternátor na svém místě a povedlo se i dořešit lepší napínání řemene.
V průběhu servisu si loď žije svým životem a tak spolu s připojováním alternátoru jsem vyřešil i rozbitý vypínač od čerpadla vody v kuchyni.
Štastné úsměvy po ukončení motorářských prací. Na taxi do Coronada jsme místo slíbených 10 minut čekali skoro hodinu, ale to se zde bere jako standard a neřeší se to.
Z Coronada jsme si přivezli opravenou textilní boudu nad kokpit. Tentokrát nepršelo celé dva dny, kdy jsme byli kryti jen plachtou z Bauhausu, starou pět let a tudíž i děravou.
Po očištění laterálu následovalo válečkování antifoulingu.
Soustavu žebříku a lodních schůdků jsme denně nesčetněkrát zdolávali.
Modrá je dobrá! A byla všude.
Přeleštění propeleru je již třešničkou na dortu.
Spokojená Jarka po montáži očištěných obětních anod.
Na antifouling nám přálo počasí, nepršelo a barva rychle schla.
Týden po příjezdu jsme připraveni jít na vodu.
Systém spuštění lodi na vodu s podvalníkem je hrou na nervy, hlavně když se kola co chvíli zaboří do písku . Zlatý jeřáb.
Příliv vrcholí a na betonovém slipu je o 5 metrů více než při odlivu.
JAFIPAPA si na motor přeplula do mariny k molu.
Dobře vykonaný servis slavíme pivem v místní restauraci.
V Panamě jsou machři na plnění lahví plynem. Vůbec je nezaskočil řecký ventil a oproti Colonu zde byla cena poloviční. Mámě dvě plné lahve a můžeme vyrazit do Austrálie, kde nám Bojda jistě pomůže s doplněním.
Kondoři jsou zde všudypřítomní, tento cvičil ranní rozcvičku na můstku mola.
V pátek ráno si půjčujeme auto, ale na úřady v marině Flamenco v Panamě můžeme vyrazit až po fumigaci lodi a hlavně po získání certifikátu pro Galapágy. Vyrážíme až po obědě a dopravní zácpa je neuvěřitelná. Na úřady dorážíme po pracovní době a tak se otočíme a jedeme v stále rostoucí zácpě zpět 100 km.
Marina Flamenco je pro velmi bohaté klienty a po zhlédnutí ceníku na internetu jsem ani na okamžik neuvažoval se zde zastavit. Mola jsou poloprázdná a převažují americké motoráky.
Z mariny Flamenco je hezký výhled na mrakodrapy v Panama City.
V Panamě nejsou dva autobusy stejné. Podle toho, co vše na sobě mají, nebudou zde technické prohlídky příliš přísné.
Moderní muzeum Biodiversity od světově proslulého architekta Franka Gehryho, autora Guggenheimova muzea v Bilbao.
Druhý den vyrážíme z mariny už v sedm ráno, kdy všichni slušní Panamci ještě spí. Zácpa se nekoná a v devět jsme již na úřadech. Za 125 USD dostáváme výstupní papíry a razítka do pasů. Včera by to bylo bez sobotního příplatku 20 USD, ale to by nesměli končit ve tři odpoledne.
Na technický nákup před vyplutím si zajedeme do nedalekého obchodu na okraji Panamy a zíráme, jak za nenápadným vstupem se rozprostírá obchodák o čtyřech patrech, kde mají skoro vše na co si vzpomeneš.
U Panamského kanálu se nachází park Summit, kde jsou převážně místní zvířata. Park je zároveň i botanická zahrada a tak ho nemůžeme minout.
Rozdíl mezi samicí a samcem, jako by byli každý jiné rasy.
Kondor královský (s rozpětím křídel 3m) si ve voliéře rozhodně nezakrouží ve stoupajících vzdušných proudech, jak to dělá v přírodě. Tady by se Leo Rojas neinspiroval.
Na fotografování lenochoda jsem se moc těšil, konečně nebude v záběrech problém s pohybovou neostrostí.
Bohužel lenochod se běhnem pěti minut ani nepohnul a svou činností nakazil i kachnu, která klidně v pravé poledne spala.
Leguáni se zde kamarádili se suchozemskými želvami.
Park funguje i jako záchranná stanice a tento papoušek zde marodil s křídlem.
U lidí by taková barva očí odkazovala na proflámovanou noc, ale zde v kleci? Možná mu zkvasila nějaká semena.
Úžasné občerstvení se skvělou obsluhou.
Dali jsme si menu Hot dog complete a nacpali se na dva dny.
Vybrali jsme si to hlavně kvůli propagované zelenině :-) .
Setkání s marakou chrastivou.
Ara macao.
Strom kurupita je jedním z nejpodivnějších stromů, které jsme v Panamě viděli.
Velké květy kurupity vypadají masožravě.
A co z květů uzraje je ještě podivnější!
Kapybary se válely daleko ve výběhu a pohladit se dala jen ta betonová na jaguáří stezce.
Harpije je pro indiány posvátná a je duchem pralesa. Zde jí vystavěli nejdůstojnější voliéru v celém parku.
Harpije má neskutečně ostrý pohled a být opicí v její voliéře, tak okamžitě spáchám sebevraždu.
I harpije nám bylo líto, ale pak jsme si všimli, že má zmrzačenou nohu a v přírodě by těžko přežila.
ZOO Buenaventura.
Na malé kajmany dohlížela z vody matka.
Starší kajmani se po sobě klidně váleli.
Dospělí kajmany od mláďat odděloval bytelný plot. Měli sice plná břicha, ale co kdyby se u nich probudily choutky kanibala.
Tukani nás nepřestávají udivovat, tento byl zbarvený tak, že chovatelé mu vyzdobili i budku.
Jarka si zahrála na bývalou ministryni financí. Jen fotografa má levnějšího.
Samice přehnanou snahu samců dokonale ignorovaly. Jako v životě.
Nakonec přišli samci s malými ocasy a s nimi samice odešly.
Samec leguána na paví představení jen zíral. Jemu stačí poklepat hlavou a samice poslouchá.
Krocana zde měli nádherně ošklivého.