Přeskočit na obsah
ÚVOD
BLOG
FOTOGALERIE
VIDEO
MAPY
AKTUÁLNÍ POLOHA
NAŠE LOĎ
O NÁS
Přepínání nabídky
24-11 Vanuatu, ostrov Efata
2024-11-23
2024-11-23
Loading Images
Po připlutí na Vanuatu jsme odpoledne stihli celníky a Bio security. Imigrační pracují pouze dopoledne a tak se razítko do pasu odložilo na další den. Nijak to však nevadilo a mohli jsme legálně vstoupit na pevninu.
Vyvázáni k bójce č.13 jsme se stali hosty Yachting World Mariny se všemi výhodami, jako je možnost využívat molo pro dingy a sprchu se sladkou vodou.
Není to příliš časté, ale připlula velká turistická loď a najednou bylo celé město Port Vila plné návštěvníků.
Naše oblíbená zastávka na kávu byla zaplněna a stěží jsme našli malý volný stůl.
Kapučíno a ledová káva je naším standardem a často nahrazuje oběd.
Tradiční vanuatská budova ukrývá tržnici s ručně vyráběnými výrobky.
Naším novým členem posádky se stal vanuatský kaloň a věříme, že se bude chtít v kokpitu jen lehce houpat a tak nám u Neptuna (zde mu říkají Kastom nebo Jevon) zařídí mírné vlny.
Místní poštu přestěhovali z centra na periferii a poté ještě o kus dále, než google mapy inzerovaly. Při druhé návštěvě se nám povedlo koupit známky a nechat si orazítkovat papír do naší cestovní knihy.
Katedrálu Nejsvětějšího Srdce (francouzsky Cathedrale du Sacre-Coeur) nelze přehlédnout, neboť její betonový plot je vyzdoben svatými výjevy. Bohužel v době naší návštěvy byla zavřená.
Odpoledne na hlavním nábřeží hlavního města Port Vila ostrova Efata (často psané jako Éfate) je velmi rušné a mládež je tráví ve vodě.
Zralejší generace se uchýlí do stínu stromů.
Jen Jarka projevila zájem o tričko, prodavač vycítil příležitost a obložil ji ještěry.
Nové ještěří tričko!
Než nám půjčili auto, vrhla se na něj spousta čističů a auto bylo vzorně připraveno.
Skvělé místo, kde jsme se dozvěděli více o kultuře Ni-Van.
Krásný vstup do džungle.
Na slunci k nepřežití, ale pod korunami stromů krásný stín.
Jak zde něco vyroste, tak se po tom začnou šplhat další zájemci o slunce.
Cesta ke slunci začíná nenápadně.
V džungli se každý cítí jako Tarzan!
Během focení kolem nás prošel beze slova jakýsi přírodní muž a tak jsme ho následovali.
Cestou jsme nacházeli různé indicie, jako tuto mušli na troubení.
Cesta nás zavedla k náčelníkovi, který vyprávěl o životě jeho kultury pár turistům z vedlejšího ostrova a jedné Asiatce.
Když se pořádá svatba, přijde 500 až 800 hostů a je potřeba nachytat dost prasat. Tato past dokáže ulovit až 100 kg prase.
Chytají se také slepice a kuřata a do tohoto sklopce se jich dá lapit až 10 najednou.
Další v menu jsou ryby. V džungli se uřízne větev, rozštípne se na vidlicí, najde se správná pavučina a namotáním se vytvoří síť, která je pevná a na mělčině se s ní loví ryby.
Povídal proč lovit na háček, když tímto podběrákem zvládne lovit více ryb najednou.
Náčelník nám vysvětlil, jak ceněné jsou zakulacené páráky prasat a že jsou součástí slavnostních rituálů. Zdejší tradicí je, že ženich platí rodině nevěsty a náčelníkovy dcery jsou nejdražší!
Náčelníkova manželka pletla košík a to jí trvá cca 2 dny.
Náčelníkova manželka pletla košík a to jí trvá cca 2 dny.
Další atrakcí byl stromový dům, který bychom v džungli snadno přehlédli.
Jen vyšlapaná pěšina ukazovala vstup.
Pohled vzhůru na přírodní klenbu připomínal katedrálu.
Vnitřní prostor byl překvapivě velký.
Našlo se i místo na ohniště.
Druhý vstup byl nápadnější a klidně by zde mohly být dveře.
Na návětrné straně ostrova byly palmové plantáže zdevastované větry a některé i spálené ohněm.
Cestou na východní pobřeží jsme objevili kouzelnou restauraci Banana Bay Beach Club.Terasa restaurace na písku a byli jsme zde sami.
Výhled z terasy byl luxusní.
Smoothie z tropického ovoce byl tak výživný, že by úplně postačoval jako hlavní jídlo.
Kuřecí kousky na kari.
Ryba, nám neznámého názvu, s česnekovým dipem.
Při odchodu jsme si všimli, že terasu hlídá mušlová želva.
Po návštěvě stromového domu jsme si začali více všímat těchto gigantů a jejich množství nás překvapilo. Bylo by hezké v nějakém pár dnů bydlet. Většinou jsou už obsazeny mravenci a kaloni.
Kolem celého ostrova Efata vede jediná asfaltová cesta a do vnitrozemí se pouští jen domorodci v Pick-upech.
Severní pobřeží, pohled z Ring road na ostrov Nguna a Pele.
Golf se šíří všude a i zde lze nalézt 18 jamkové hřiště.
Cestou k vodopádům jsme potkali různé strážce cesty.
Tento nám více připomínal asijskou než melanézskou kulturu.
Kaskády na řece Rentapao. Nad řekou jsou ocelová lana a lávky, po kterých se dá řeka překonat.
30 C ve stínu a příjemně chladná voda. Kraj, kde další turisty jsme potkali až po našem odchodu od řeky.
Pod vodopádem byla voda opravdu hluboká a proud měl sílu.
Vzpomínka na PaRoH sailing klub.
Restaurace Eden on the River měla příhodný název a majitelka nám místo zmrzliny přinesla domácí buchtu, mimochodem jak od maminky.
Hlídači si nás přišli očuchat, nechali se podrbat a přijali nás do smečky.
Záhadný pandán z jehož listů se pletou úžasné věci.
Pandán obvykle stojí na mnoha chůdách.
Našli jsme si zátoku s korály, ale foukalo tak, že jsme si zanoření odpustili.
V zátoce Rentapao žijí místní, ale o návštěvníky nemají zájem a vyvěsili cedule, že vstup cizích není povolen. Navíc na nás všude čuměly sochy v nadživotní velikosti.
Eton beach byla jistota koupání v závětří a bez vln.
Pláž je oblíbená domorodci a přišlo nám, že je zde dost plno, ale to bylo ve srovnání s ostatními místy, kde jsme byli většinou sami.
Ostrov Efata má mnoho řek, které ani v končícím suchém období nejsou bez vody.
Při pohledu na lavičku jsem si vzpomněl na porevoluční růžový tank na Smíchově.
U silnice paní prodávala banány a objevil jsem i jejich místní specialitu. Bylo to NĚCO s kuřetem.
Chuť toho NĚCO byla jako žemlovka říznutá exkrementem. Kuře bylo OK a úplně se rozpadalo. Jarka se tvářila dost nepřístupně návrhům na společný oběd.
Restaurace byla opravdu lokální a byla zde jen kuchařka.
Výhled z restaurace opět stál za to.
V marině pod molem pro dingy bylo ježkoviškě. Potvory se často přeskupovali a vytvářely různé obrazce. Bodliny měli nejméně 15cm dlouhé.
Národní muzeum.
Vanuatu je ostrovní stát, skládající se z 80 ostrovů a kde se mluví 115 místními jazyky.
Koloniální území Nové Hebridy bylo pod společnou britskou a francouzskou správou až do roku 1980, kdy Vanuatu získalo nezávislost.
Název New Holland se přestal užívat až v průběhu 18 století.
Vliv Číny ve výstavbě nových budov je výrazný.
Máme to s Bojdou do Brisbane skoro stejně daleko.
Oblíbená potrava.
Nejznámější tržnice v Port Vila.
Posíláme pohledy z Vanuatu a jsme zvědavi, zda nepřiletíme dříve než pošta.
Na cestu do Austrálie jsme doplnili hlavně ovoce a zeleninu.
Předpověď není optimální, ale jsme zde minimálně o měsíc později, než jsme plánovali a tak už lepší asi nebude.
Předpovědi máme z více zdrojů a né vždy spolu souhlasí.
Na Vanuatu jsme potkali Marcela, který se sem před třemi měsíci přistěhoval natrvalo a dokonce si již stačil pořídit dvě lodě.
Před vyplutím, zbývá již jen vyřídit celníky a imigrační.
ÚVOD
BLOG
FOTOGALERIE
VIDEO
MAPY
AKTUÁLNÍ POLOHA
NAŠE LOĎ
O NÁS