JSEM HYPOCHONDR

Jak se říká „Na moři se každý odkopá“ a bude to pravda. Po 17-ti dnech z Kapverd na Azory a následných 6-ti dnech z Azor do Lisabonu zjišťuji, že jsem hypochondr! Jsou vlny a JAFIPAPA má náklon přes 20 stupňů, ale prakticky od vypluti z Azor stále nadávám na ústrky, které mi
moře přináší. Při prvním vyplutí ze Santa Maria mi po pěti hodinách pluvby odletěl výtah hlavni plachty, která následně spadla a lano zajelo do stěžně. Následoval návrat do přístavu a do noci opakované šplhaní na stěžeň a protahování lana. Při druhem vypluti jsem se cítil jako zmlácený a začal brutálně nadávat větru i vlnám. Po druhé noci zpestřené ráfováním a levitací nad pelechem v kokpitu jsem zkoumal pravé rameno, které odmítalo jakýkoliv pohyb a nesprávné zacházeni s ním trestalo pocitem, že mi ho někdo pravé pitvá. Mám ještě levé a tak jsem začal točit klikou levou rukou, nicméně v lékárničce jsem nasel brufen a dokonce i brufenovou mast. Hned jsem se zahájil léčení a ještě vystupňoval nadávaní. Po dni slabého větru a malých vln jsem byl vyléčen. Včera už zase pěkné foukalo a zvedly se vlny. Při vařeni gulášové polévky (Expres menu + nakrájena cibule s česnekem) jsem se nepřivázal a taková nerozvážnost byla okamžitě ztrestána. JAFIPAPA skočila, já jsem vyletěl a dopadl na levou nohu a ještě to se mnou smýklo pod navigační stolek. Okamžitě jsem pochopil, jak se lidi dokážou těšit na totální endoprotézu! Od té doby lezu po jedné noze, což je na lodi téměř
nemožné, žeru brufen, mažu se mastí a nadávám už i mikině co mi spadne z kokpitu do salonu! Schody dolu dávám jen ráno v poledne a večer. Kuchyň nechci ani vidět a zabalen v dece ležím v kokpitu, vymýšlím jména vlnám, které vítr zvedl na 3m. V noci by měl vítr slábnout a pak odtáhnou i ty bestie co mě chodí osvěžit až do kokpitu. Jsem zvědav, co dalšího mi moje tělo provede.