Přeskočit na obsah
ÚVOD
BLOG
FOTOGALERIE
VIDEO
MAPY
AKTUÁLNÍ POLOHA
NAŠE LOĎ
O NÁS
Přepínání nabídky
24-04 Moorea OlMi
2024-04-18
2024-04-19
Loading Images
Přeplouváme z Tahiti na ostrov Moorea, který bývá nazýván menší sestrou Tahiti.
Neptun přivítal novou posádku JAFIPAPY malými vlnami a slabým větrem.
Po čtyřech hodinách vplouváme do Cookovy zátoky.
K našemu překvapení je zátoka bez lodí a první noc jsme zde sami.
Druhý den připlula velká turistická loď a rovněž další dvě plachetnice zakotvily vedle nás.
Kotviště hlídaly karety, ale byly příliš plaché na blízké kontaktování.
Tuňák na grilu patří k neoblíbenějším jídlům všech posádek.
K tuňáku postačuje zelenina a pivo.
Paddelboardové radovánky v modifikaci kajak.
Večer vytahujeme nafukovací člun Kiwi na bok lodi.
Práce s vinšnou je lepší než posilování ve fitku.
Pohled ze zátoky Jamese Cooka na zapadající slunce.
Vychází Měsíc v úplňku.
Rychlé vysvětlení, jak z Jižního kříže a kopyt Kentaura určit jih.
V noci dost foukalo a ráno kolem lodi plavala spousta kokosových ořechů. Ze tří jsme vytěžili mléko, které jsme večer vypili s rumem.
Při prohlídce okolí jsme se zastavili na salát s kuřecím masem.
JAFIPAPA kotví těsně před korálovou mělčinou.
Od břehu jsme cca 200m a proud nám často přináší vodní rostliny, listí a další binec.
Na Kiwi jsme prozkoumali místní hotelové resorty, většinou pod značkou Hilton hotel.
K večeru se Olda pustil do rybolovu. Bohužel ryby o těstoviny neměly zájem.
V noci šel Olda vytáhnout prut a vtom se chytil havýš!
Havýšovi se vůbec nechtělo z vody a dost prskal.
Zaseklý byl korektně a peánem šel háček lehce ven. Než se vrátil do vody, začal se hrozivě nafukovat.
Polynéská atmosféra dostane každého. Zde se snad ani nejde mračit.
Po několika dnech jsme přepluli do sousední zátoky Opunohu.
Kotvili jsme 200m před nádhernou pláží s korály ve vodě.
Kotvu nám hned připlula zkontrolovat trnucha.
Po chvíli připlul i žralok černoploutvý.
Šnorchlování ve vodě bylo na programu každý den.
Hrad Bezděz na Moorea.
Bezvětří.
V zátoce Opunohu má památník James Cook. Nápis je vzhůru nohama, snad, že byl protinožec. Působí to divně, jako by kameník byl blbec.
Pluvby J.Cooka, navrchu sedi socha Tiky.
Jakmile anolis sleze z listů, přestane jeho krásná kamufláž fungovat.
Marina v zátoce Opunohu s restaurací, která prý otevře ve dvanáct, ale možná až v pět večer.
Při průzkumné cestě zátokou Opunohu jsme objevili malé občerstvení, kde jsme byli jedinými hosty.
Sochy Tiky jsou všude.
V teplotách nad 32 C pivo rychle teplá a bylo nutno další chlazení v třicetistupňové vodě.
Věnec jsme vylovili z vody a raději jsme se nezamýšleli nad jeho historií.
Vylodili jsme se i v městečku Papetoai, kam se vozí turisti z obřích turistických lodí. Když připluje loď, otevře se tržnice a WC, všechny ceny se naladí na příliv amerických turistů.
Náš luxusní nafukovací člun nás dovezl až do resortu Hilton.
Pivo bylo rychle, na jídlo jsme si počkali.
Tuňák byl vynikající.
Naše obuv je nijak nezaskočila.
Řezbář měl asi vlhký sen.
Resort jak z reklamy na pobyt v Polynésii.
Miluška denně plavala několikrát na pláž a zpět. Bójka byla nutností, před lety zde motorový člun přejel plavce. Dnes se zdá, že místní na to již zapomněli a zase jezdí jako šílenci.
Průzkum pobřeží na SUPovi.
Skromná oslava Velikonoc s australskými zajíci.
Turistické lodě připlují ráno v šest, vyvezou pasažéry na trh a večer v šest odplouvají na další ostrov.
I v ráji prší a to hodně!
Na Kiwi jsme dopluli na Háapiti Moorea, místo, kde jsou desítky žraloků černoploutvých a trnuch. Ze všech resortů jsou turisti dopravováni právě sem.
Cestou zpět ze žraločího rejdění jsem nedal pozor na korálovou hlavu a chyba se zde neodpouští. Kiwi to odneslo protržením dna o délce jednoho metru. Ověřili jsme si, že nafukovák plný vody dokáže uvézt čtyři osoby.
Nase oblíbená pláž se sprchami, WC i parkovištěm.
Půjčili jsme si auto a prozkoumávali ostrov. Muzeum Tiki Village nás nadchlo.
Tiki Village má i krásnou pláž a skvělou restauraci, kde jsme v období mimo hlavní sezónu byli sami.
Cestou na vyhlídku jsme zastavili u vzrostlých íikusů.
Jarka zkoušela pevnost liják a ta by byla dostatečná i při násobném zatížení.
Strom, který jsme nedokázali zařadit, byl velký, zelený, divně kvetoucí.
Belvédére Opunohu s výhledem na Cookovu zátoku vpravo a zátoku Opunohu vlevo.
Moorea je vyhlášena sladkými ananasy, které jsme každý večer konzumovali.
Oproti plantážím na Azorech, kde ananasy rostly ve sklenících dva roky, zde rostou volně a rychle.
Večer na kotvišti Opunohu. I zde se najdou černé ovce a kotevní světlo nezapnou.
Z lodi byl přímý výhled na místo, kde jsme ztroskotali s Kiwi. Bylo to u červeného značení plavební dráhy směrem, kde měla být splavná voda. Nebyla.
Žraloci na Háapiti Moorea nás tak nadchli, že jsme se na ně zajeli podívat ještě jednou, tentokrát na půjčeném pevném člunu.
Trigger fish co kousla Bojdu.
Zpočátku se nic moc nedělo, ale poté co Miluška zahájila krmení sardinkami z konzerv, začalo velké představení.
Připlula i trnucha a dožadovala se sardinky. Strkala do mě čumákem a nechala se podrbat na hlavě (svrchu, dole má tlamu a nejsem si jistý jaké má zuby).
Po setkání se žraloky jsme adrenalin rozpustili pojídáním barakudy.
Poslední večer v zátoce Opunohu.
Odplouváme zpět na Tahiti a míjíme Cookovu zátoku.
ÚVOD
BLOG
FOTOGALERIE
VIDEO
MAPY
AKTUÁLNÍ POLOHA
NAŠE LOĎ
O NÁS