Loading Images
Z Curacaa vyplouváme odpoledne, protože před sebou máme přes 70nm a plánované připlutí je po východu slunce. Fouká 16kn a tak musíme refovat plachty, jinak bychom připluli ve 3 hodiny ráno.
Plujeme na severozápad a máme pěkný výhled na západ slunce.
Východ slunce nás zastihne již při obeplouvání západního pobřeží Aruby.
Aruba je první zemí v Karibiku, kde trvají na prvním kontaktu se zemí u celního mola. Asi je baví sledovat jak v bočním větru a v hloubce 2,5m přistávají lodě. Korálový reef je jen 30m a to ještě více uklidňuje kapitány.
Cesta od celního mola do mariny je popsána tak, že máme plout přímo (mezi reefy) až k vraku rybářské lodi a pak se trefit do vybojkovaného koridoru (zde už zase platí obrácené barvy, tj. IALA B).
Přistání špičkou k molu nás udržuje v správné fyzické kondici a navíc není vidět do kokpitu.
Kotvení mezi kůly bylo kupodivu snadné, neboť na oba kůly jsme dosáhli z lodi bez nutnosti manévrování.
Opět americký systém připojení elektriky, minule jsme si redukci půjčili, ale tentokrát nemají evropskou samici.
Amerického samce na 50A jsme koupili v nedalekém obchodě, jen byl dražší než celý náš čtyřdenní pobyt v marině (150 USD). Evropskou samici jsem získal rozebrání redukce na tříkolík, který se zde patrně nikde nebude používat.
Pohled z kokpitu máme na suchý dok, který je daleko rozlehlejší než marina.
Ze špičky vidíme na mělčiny, přes které jsme připluli.
Ze zádi lodi se chodím koupat a bavilo mě pozorovat půlmetrového Pilníkotrna velkého (Aluterus skriptus) jak oďobává okolní lodi.
Poté ,co jsem viděl, jak rybář hodil do vody hlavu velké ryby a okamžitě se objevili čtyři Pilníkotrni a začali jí porcovat, lezu do vody opatrněji a slovně jim vyhrožuji, že uvidí co se stane, když se jen přiblíží. No, asi bych rychle vyskočil na palubu.
Oranjestad, marina přímo v centru města. Takovým místům se s JAFIPAPOU snažíme vyhýbat, neboť moc klidu bychom si tam neužili a bezpečnost je také otázkou.
Z této budky se na Úřad práce asi nevolá.
Plameňáci jsou zde populární, i když nám se zdají zajímavější pelikáni, kteří jsou rozenými komiky.
Sochy jsou dokonce i "hubama k sobě", což je jedna z možností jak spát v naší přední kajutě.
Největší lákadlo pro turisty v Oranjestadu (hlavním městě).
Neodolali jsme a zaskočili na oběd. Výborné bylo, že servírka obíhala stoly a dolévala kávu, dokud se o hosta nepokoušel infarkt.
Že je Aruba zasvěcena luxusu pro Amíky je patrné i ze zlaté podlahy na hajzlu.
Hned po plameňákovi je zde v oblibě leguán zelený.
Samice pelikána hnědého nafukovala vak, asi kontrolovala, zda ho nějaká ryba nepropíchla.
Dalším číslem pelikánice bylo vyhánění vodních blech.
Samec tomu jen přihlížel a občas zavrtěl hlavou nechápaje, jak se samice může takhle předvádět před turisty.
Někdo by řekl, že se jedná až o kýčovitou architekturu, ale nějak se to do tohoto města hodí.
Obchody s hadry zde mají snad všechny světové značky.
Nové domy jsou dostatečně honosné, u tohoto přetékala voda z bazénu do širokého vodopádu.
Maják Hudishibana na nejsevernějším místě ostrova je přístupný.
Z ochozu majáku je výhled na golfové hřiště. V tomto vedru jsou golfisti líní a nevyjedou ani v klimatizovaných elektrických vozítkách.
Velká konkurence místního komplexu restaurací. V předu byli v kleci papoušci Žako a Ara.
Na závětrném pobřeží jsme objevili místo jako stvořené pro vypuštění podvodního drona. Toho vzdušného jsme si nedovolili pustit protože stále fouká 20 kn.
Sestavení Dory je jednoduché a připojení k telefonu rovněž.
Dory si tentokrát postavila hlavu a odmítla se zanořit. Nastal čas na pročtení návodu.
Ani zde, v nejturističtějším z ostrovů ABC, nejsou pláže nijak plné.
Karibská idylka.
U slunečníku bylo malé pítko a byl o něj velký zájem. Samice vlhovce byla nejodvážnější, pak hrdlička a nakonec ještěrka.
Od té doby co jsme připluli nefouká méně než 20 kn, občas i 30 kn a to pak zpívají vanty plachetnic.
Na pštrosí farmě mají kupodivu jako sedačky hrochy.
Pláže na návětrné straně se ke koupání moc nehodí.Narural bridge je oblíbeným cílem karavan čtyřkolek plných tlusťochů.
Krásný park, který byl kupodivu bez vstupného a to byl vybaven i altány na konání pikniků.
Velký památník mořeplavce.
Na jih jsme se přihnali, že se vykoupeme v Baby beach. Množství lidí nás rychle vyhnalo a jeli jsme do klidu více na sever.
Pro případné zájemce o návštěvu Aruby.
Je pravda, že jsme se na ostrově potkali jen s milými a velmi pozitivně naladěnými lidmi a to od imigrační policie přes celníky, Capt.Paula v marině až po obsluhu v restauraci.
Pelikánice si tentokrát větrá vak a přitom poklepávala zobákem.
Všude jsou místa k focení pro turisty a tak neváháme s "originálními" záběry.
Je to jasné, málokdo vidí sovu, ale papoušci si získávají pozornost neustálým řvaním.
Konečně jsme potkali mladého leguána, který dělal čest svému přídavnému jménu v názvu druhu.