Přeskočit na obsah
ÚVOD
BLOG
FOTOGALERIE
VIDEO
MAPY
AKTUÁLNÍ POLOHA
NAŠE LOĎ
O NÁS
Přepínání nabídky
24-01 Galapágy, ostrov Santa Cruz
2024-01-12
2024-01-13
Loading Images
V den odplutí na Santa Cruz se vylodíme pro výstupní doklady ze San Cristobalu. Systém nefunguje, a tak u kávy a tiramisu čekáme v místní restauraci a sledujeme klid v přístavu.
Cestou k vodnímu taxi opět potkáváme alfa samce hlídajícího samice.
Lachtaní školka funguje a při odlivu nemá hlídající samice příliš práce.
Na molu se vyvalují samice, které mají potomky ve školce.
Zdá se nám, že lachtan si ze všech zvířat nejvíce umí užívat odpočinku.
Někteří lachtani spí opravdu tvrdým spánkem.
Když se lachtan vystaví na molu, taxi prostě jen přistane v jiném místě.
Na lodi pozorujeme, jak si mladý lachtan hraje na žraloka.
Po čase se musí nadechnout a iluze je prozrazena.
Odplouváme, když se kolem majáku prohání krásné surfovací vlny.
Jarka kormidluje než odplujeme od ostrova a řízení předáme Hydrovane. Plujeme přes noc a od půlnoci musíme brzdit, protože vítr i proud nás žene rychlostí šesti uzlů.
Východ slunce u ostrova Santa Fe.
Ráno kolem osmé připlouváme na ostrov Santa Cruz do Puerto Ayora.
Vodní taxi zde funguje 24/7 a stojí 1 USD na osobu.
Taxi parkoviště je plné a na vodě krouží další desítka taxíků.
Hvězdy sice nejsou rudé, ale i tak se na molu rozpínají a překážejí v chůzi. Navíc v noci blikají v jakési křeči.
Máme na délku 11 m a proti místním lodím pro turisty vypadáme jako trpaslíci. Kotví zde ještě jedna plachetnice Kanaďanů a to je všechno.
Malému náměstí v Puerto Ayora dominuje socha Marine Iguana.
Živí mořští leguáni jsou všude kolem a je třeba dávat velký pozor, aby jsme na ně nešlápli.
Druhému náměstí na Avenida Charlese Darwina dominuje obří Galapážská želva.
Na hlavní přímořské promenádě září budova jak od architekta Gaudího.
Objevili jsme kavárnu Sweet corner se zmrzlinou a WiFi.
Večer v Puerto Ayora.
Pod albatrosem, živého jsme zatím ještě nepotkali.
Lachtan názorně předvádí proč se důrazně nedoporučuje použít vlastní nafukovací člun k cestě na molo. Nafukovák by buď převrátil nebo by bylo složité dostat lachtana z člunu zpět do vody.
Vzpomínali jsme, že to je již rok, co nás táta opustil.
Porto Ayora je pověstná neklidným kotvištěm, neboť zátoka je otevřená vlnám, a k tomu je nutno počítat se silnou dopravou turistů.
Čluny ráno vozí turisty z lodí na břeh, přes den lodě zásobují a večer vrací turisty zpět na lodě. Často spolu čluny závodí a tak si užíváme vln. Zdá se, že fungujeme jako výrazná bójka, kolem které je nutno projet co nejtěsněji a nejrychleji.
Taxi jsou rychlé a spolehlivé. Stačí zavolat kanál 14, nahlásit "velero amarillo" a za chvilku nějaký žluťásek připluje.
Na ulicích je čisto nejen na Jižní Ameriku, ale i na Evropu.
Přijela Soňa a Pája. Našly nás ve Sweet Corner a ihned ochutnaly místní zmrzliny.
První společná procházka po Puerto Ayora musí začít u nápisu, kde se nacházíme.
Zátoka, kde pelikáni loví i čekají na zbytky ryb od rybářů.
Zjevně zdejší kápo pelikánů seděl na střeše a pozoroval jak samice a mladí loví.
Popírá to fyzikální zákony, jak velcí a tlustí pelikáni ladně létají.
Sytí pelikáni se ukládali k odpočinku v místních mangrovech.
Mořský leguán, mladý samec, hlídá své samice a celá skupina se vyvaluje na chodníku.
Pája je nadšená z blízkých setkání s ještěry.
I v bočních uličkách jsou úžasné stavby oslavující přírodu.
Z mangrov přiletěla volavka a seděla si vedle Soni.
Kvakoš žlutočelý.
První den na Galapágách vykouzlil úsměvy našich návštěvnic.
Pájino selfí v Bahia Academy před Puerto Ayora.
V zrcadle na Avenida Charlese Darwina.
Na krabovi bylo něco divného.
Poté, co se natočil krab bokem, bylo jasné, že mu chybí dvě nohy.
Pelikáni jsou na kamení krásně maskovaní.
Samice leguána mořského.
Když jsou leguáni dostatečně nahřátí, začnou se zajímat o své okolí.
Samci jsou nepřehlédnutelní svou velikostí i barvou.
Na rozpálené lávové dlažbě se leguáni vyvalují nejraději.
Prodej ryb zajímá všechny zdejší živočichy. Fregatky zahájily doslova nálety.
Lachtani začali předbíhat frontu.
Fregatky ovládly vzdušný prostor.
Volavka i pelikáni zůstali raději na zemi a dohadovali se, kde je ta správná fronta na zbytky ryb.
Lachtan to nevydržel ve frontě před pultem a zkusil se vloudit mezi pelikány. Celé toto divadlo bylo úžasné a vydrželi bychom se na hru o potravu dívat donekonečna.
Život v moři vytvořený z odpadu.
Kostra kytovce v Charles Darwin Research Station.
Kostra vorvaně.
Kostra delfína.
Společné foto s mladým Darwinem.
Průvodce nám vysvětloval, jak po všech ostrovech sbírají vajíčka želv a po dosažení správné velikosti mladé želvy vrací na své domácí ostrovy.
Průvodce nám vysvětloval, jak po všech ostrovech sbírají vajíčka želv a po dosažení správné velikosti mladé želvy vrací na své domácí ostrovy.
Mé oblíbené číslo 23 patřila k nejaktivnějším z malých sloních želv.
Na všech ostrovech se želvy adaptovaly různému prostředí. Tato želva má dlouhé nohy a krk a tomu přizpůsobený krunýř. Zjevně sháněla potravu ve vyšších patrech flóry.
Želví bazének láká i kukačku Ani.
Zamrazilo nás, že tato želva je zde již 120 let a pravděpodobně zde bude ještě dalších 80 let. Patrně nás přežije nejméně o 40 let.
Osamělý George byl poslední svého druhu. Objevili se však míšenci s ostatními druhy sloních želv, a tak v budoucnu se možná podaří obnovit Georgeův druh.
"Símbolo de la Esperanza", tedy "symbol naděje".
Pohled do krunýře sloní želvy.
Osamělý George je velkou hvězdou a má i své sochy.
Vyzkoušeli jsme polední menu a cena 5 USD za polévku, hlavní jídlo a džus z místního ovoce je výborná.
Chyběla sladká tečka a tak jsme si zašli na tiramisu do kavárny na nábřeží.
Zdejší ženy obětavě pomáhají mužům s pitným režimem.
Koupili jsme si výlet do jinak nepřístupných částech ostrova a vyrazili s průvodcem poznávat krásy ostrova.
Lava Tunnel je obrovský a projít se dá prvních 400 m, dalších 1 500 m je jen pro netopýry.
V Rancho Primicias jsme vyfasovali holiny a vyrazili za obřími želvami.
Pozorovat želvy v jejich přirozeném prostředí je jedinečný zážitek. Odstup 2 m pečlivě dodržujeme, abychom je nerušili v pastvě.
Proč máme holiny jsme pochopili, když jsme přišli k bahništím, ve kterých si želvy regulují teplotu.
Malá bahniště byla příčinou mnoha svárů mezi želvami. Jinak klidná zvířata na sebe syčela a přetlačovala se krunýři.
Pája si vyzkoušela život v krunýři a dosela se do toho vžila.
Vystavené krunýře přesahovaly 1,5 metru.
Cesta pralesem k propadlinám. Klima se ve vysokých částech ostrova najednou změní a prostředí zezelená.
Název "Los Gemelos" - "dvojčata" naznačuje, že se jedná o 2 podobné útvary u sebe.
První propadlina je hluboká 60 m a celá je porostlá nepůvodním ostružiníkem, který vytlačil endemické rostliny.
Druhá propadlina je hluboká přes 100 metrů a s ostružiníkem má stejný problém.
Pohádka z mechu a kapradí.
Jedna ze zdejších nejpopulárnějších ryb v restauracích je Brujo, neboli Scorpionfish, česky Ropušnice.
Na škorpióny vytvořili pelikáni spořádanou frontu a k pultu přistupovali po jednom.
Samec pelikána sledoval dění na trhu z mangrovu.
Lachtan si jde lehnout na lavičku na horním molu.
Původní Iridium GO! Odešlo do věčných lovišť a Pája nám přivezla nový model Iridium GO! exec. Je rychlé, otevřené i dalším aplikacím, ale je drahé, nemá trekink a mailovou poštu. Budeme se muset naučit spolu žít. Zatím je to boj!
Objevili jsme výborně zásobený ovocný a zeleninový trh.
Vodní taxi je rychlé a spolehlivé.
Cestou na Las Grietas, nemusí svítit slunce a přesto je vedro a dusno.
Jediná soliska na Galapágách. Českou vlajku jsme marně hledali.
Čekání na anglicky mluvícího průvodce jsme si zpříjemnili na terase malého baru.
Las Grietas jsou průrvy zatopené mořskou vodou. Hloubka vody je až 15 metrů a teplota byla kolem 22 C. 15 minut na koupel a šnorchlování stačilo.
Přístup k vodě byl naprosto luxusní s malým molem nad vodou.
Candelaria cactus je pojmenován po svém tvaru svíce a roste 1 cm za rok. Běžně dosahuje sedmi metrů.
U Las Grietas jsme procházeli krajinou z filmu Cesta do pravěku. Zejména stromové opuncie jakoby namaloval profesor Zdeněk Burian. Volavka nahrazovala ještěra.
Krokodýla jsme vyhlíželi marně, nežije zde, ale určitě by mu zde bylo dobře. Průvodce nám říkal, že zdejší zvířata mají syndrom gigantismu. Krokodýl by zde dosahoval rozměrů autobusu.
Bavlník nelze přehlédnout.
Plody jsou ukryty v bílé chlupatici a člověk bavlník zpracovává již 5 000 let.
Květ bavlníku vůbec nepřipomíná plody.
Fotek mořských leguánů už máme stovky, ale tento vzorně spolupracoval.
Kareta si klidně proplouvá kolem mola a nenechá se rušit ani loděmi.
Kolem JAFIPAPY krouží malí žraloci černocípí.
Naštěstí malí žralůčci si třímetrového paddelboardu nevšímají a velcí žraloci bělocípí vyrážejí na lov až večer.
Lava lizard je endemit a nebojí se stejně jako leguáni.
Po hodinové procházce jsme dorazili do Želví zátoky.
Vlála červená vlajka a cedule upozorňovala na nebezpečné mořské proudy.
První co jsme zahlédli byl plavující mořský leguán, který si užíval zalamovacích vln.Pája nemohla uvěřit, že vidí plavoucího ještěra na vlastní oči.
Pája nemohla uvěřit, že vidí plavoucího ještěra na vlastní oči.
Pláž dlouhou kilometr obsadili mořští leguáni. Lidé jsou tady v menšině.
Písek omývaný příbojovými vlnami je pevný a láká k procházení bez bot.
Každý samec s harémem se vystaví a kýváním organizuje své samice. Když se naštve, tak se nafoukne a otevře tlamu.
Zdvojená hlídka.
Skutečně se jedná o žijícího jedince, kterého potápění k mořským řasám zmohlo natolik, že si nevšiml odlivu.
Drbání volavky popelavé. Jsou zde větší a lidí se nebojí, stejně jako všechna zdejší zvířata.
Normálně volavky stojí v mělké vodě, tato se schovala pod stromy a nejspíše se rozhodla zpestřit si jídelníček neopatrnou ještěrkou.
Žraloky jsme čekali, ale mladý kladivoun na mělčině nás překvapil.
Žraloci černocípí si lidí nevšímali a jejich délka nepřesahovala půl metru.
Žraloci se odvažovali do mělčin, kde vystrkovali svou charakteristickou trojúhelníkovou ploutev, čímž si vysloužili zájem a respekt.
Poslední foto před plaváním se žraloky.
Soňa předvádějící let pelikána. Pelikáni lovili kolem nás a neváhali neohroženě hodit šipku metr od plavce.
V zátoce za velkou pláží se ukrývá výborně chráněná pláž bez vln a nebezpečných proudů. Našli jsme i úkryt před pálícím sluncem.
Bohužel stromy neposkytovaly ochranu před ovády a bylo nutno být stále ve střehu. I hovada jsou zde větší.
Místní vrabci jsou zvláštní svými krátkými ocasy. Na důvod této adaptace jsme nepřišli.
Jarka tvoří pomíjivou informaci o naší přítomnosti na Tortuga beach.
Příští příliv pláž vyčistí od nápisu, ale třeba si někdo do té doby spojí jméno s jednou ze dvou plachetnic, které na ostrově Santa Cruz kotví.
Občas si jde ještěr zaplavat. Jejich přítomnost na písku moc nechápeme, protože jejich jediná potrava spočívá v okusování řas na podmořských skalních útvarech.
Asi se jim tady líbí trávit své "volné" chvilky.
Oblíbili jsme si menu za 5 USD. Po celodenním výletu na Želví pláž vyhládlo a hlavně jsme potřebovali doplnit tekutiny.
Výtečná rybí krémová polévka.
Rybí salát.
Kuřecí plátek.
Na molu je vždy nejméně jedna lavička obsazena lachtanem. Lidé jsou tady prostě až na druhém místě.
ÚVOD
BLOG
FOTOGALERIE
VIDEO
MAPY
AKTUÁLNÍ POLOHA
NAŠE LOĎ
O NÁS