Loading Images
Den před odplutím jsme naposled v naší oblíbené kavárně s WiFi, plníme blog a stahujeme předpovědi počasí. Poslední zmrzliny s kávou, před půstem vlivem pluvby, nemohou chybět. Letos máme šanci chytit SUCHÝ ÚNOR!
Vzhledem k příznivé předpovědi počasí se rozhodujeme pro nejkratší pluvbu po ortodromě. Windy má šikovně zobrazené proudy, viz spodní stupnice v obrázku a trasa v proudech láká jako Sirény.
Tato horní trasa s rovníkovými proudy až 3kn je lákavá, ale je to v pásmu tlakových níží s velkou oblačností a deštěm. Navíc je také podstatně delší a proto jsme ji nakonec zavrhli . Těšili jsme se na sluníčko a pasátové větry přímé trasy na Markézy (po překonání doldrumů).
Celý trs banánů od Bolívara jsem musel rozdělit na třetiny a teprve pak bylo možno trsy vyvázat.
Banány byly na čestném místě, jen si moc užívaly sluníčka a brzy začaly dozrávat.
Zásoba jablek byla v salonu a nejprve jsme konzumovali sladká červená. Zelená jablka si uchovala osvěžující chuť až do připlutí na Markézy.
Přítel Bolívar nám věnoval ještě další trs banánů na vaření. Banány byly skvělé na slano, sladko i v těstíčku a vydržely do poloviny cesty.
Po závěrečné kontrole dokladů a lodi odplouvá skupina úředníků. Máme razítka v pasech a ZARPE (dokument opravňující odplutí).
Náš skvělý agent a přítel Bolívar zvedá obě ruce a křičí : Forever friends!
První večer plavby si užíváme téměř dvou uzlový proud a loď pluje neobvykle rychle.
Nebe vymalovalo scénu jako z přistání UFO.
Červánky slibují krásné počasí druhý den ráno.
Po vyplutí z dosahu Galapážských ostrovů přichází nízká oblačnost, přeháňky a bezvětří.
V doldrumech, kde se střídá bezvětří s větry z různých směrů a deště, naše vlajky jen splihle čekají na pasátní vítr.
První dny sme s příznivým větrem a proudy lámali rekordy v uplutých mílích, ale pak přišlo bezvětří a zmizely i vlny.
V bezvětří jsme tam kopli Karla (nastartovali motor).
Naše vzpomínkové ZOO se nám na Galapágách rozrostlo o dalších pět zvířat (kladivoun je mimo záběr).
Oprášil jsem sextant a pustil se do klasického zaměřování polohy.
Měsíc byl v úplňku a na moři vykresloval světelnou dálnici.
S rybáři jsme vyměnili 1,5 metru velkého mečouna za konzervu šunky 1,5 kg.
Mečoun ještě trochu žil a chtěl jsem ho co nejrychleji usmrtit a tak jsem mu uřízl hlavu.
Jeho obrovské oči se na mě ještě několik nocí koukaly.
Meč nemá zvíře jen pro parádu. Je neuvěřitelně ostrý a hned jsem se o něj řízl, když jsem mečouna přebíral od rybáře.
Nemáme mrazák, jen ledničku a proto Jarka vybrala jen nejlepší části mečouna a i tak to bylo více, než jsme mohli sníst.
První porce mečouna na pánvi. Příprava byla rychlá, neboť maso bylo před chvílí částí živého zvířete.
Mečoun s těstovinami byl neuvěřitelně chutný.
Dozrávají banány a jako na potvoru dost rychle zrají celá patra.
Změna oblačnosti, která nešla přehlédnout.
Jižní kříž a nohy Kentaura, pomocí nichž se určuje směr jih.
Banány na vaření jsme zkusili připravit i jako lupínky na večerní chroupání, ale nasládlá chuť se spíše hodí jako příloha k jídlu.
Jeden z marných pokusů stáhnout předpověď počasí pomocí satelitního zařízení Iridium Go! Exec. Nezadařilo se, Iridium se pustilo do stahování něčeho úplně jiného a předpověď nikde. Jediné co Iridium umí je sežrat všechny data paušálu a pokračovat do zruinování nešťastné kavky.
Další oběd z mečouna a opět z říše snů.
Jarka nastavila příděly mečouna v extrémních dávkách, ale nakonec jsme to zvládli. Jen při odpolední kávě jsme vynechávali oblíbené sušenky.
Orientace je při naší plavbě jednoduchá. Plujeme trochu vlevo pod západ Slunce.
Se západem Slunce vyšel na východě Měsíc v úplňku a tak se téměř nesetmělo.
Cesta na Měsíc.
Večerní karban. Propadli jsme čertovým obrázkům a karty mastíme při odpolední kávě i před večerkou.
Přiletěl terej červenonohý a hned se s námi skamarádil a pojmenovali ho Bubík (Booby).
Jeho pohledy byly zkoumavé, ale bohužel žádnou živou rybou jsme nedisponovali.
Než se Bubík naučil vyrovnávat ve vlnách , byla s ním legrace.
Přimět Bubíka, aby se ráčil podívat do objektivu, nebylo jednoduché.
Další oběd z mečouna, tentokrát s brokolicí a rajčaty.
Plujeme stále dál od Galapág a Bubíkovi to vůbec nevadí.
Plujeme stále dál od Galapág a Bubíkovi to vůbec nevadí.
Při práci s genou najednou přiletěla na palubu létající ryba. Tato byla jediná, která setkání s palubou přežila. Ostatní nacházím většinou ráno již sušené.
Občas se kolem nás přehnala šuva a mohli jsme pozorovat krásnou duhu.
Východ slunce, větrné kormidlo Hydrovane pracuje neúnavně od vyplutí a elektrického autopilota Raymarine už skoro nepoužíváme.
Poté, co na mě z banánů vykoukl velký šváb, letěl celý trs okamžitě do Pacifiku
Občas za Bubíkem přiletěli kamarádi, ale držel svou pozici a neopustil nás.
Bílý krasavec je terej maskový.
Občas šly vlny i přes špičku a tu už se Bubíkovi nelíbilo.
Z příďového koše jsou pohledy na západ slunce nejlepší.
Při delších pluvbách stahuji vlajky k palubě, aby byly více chráněny před větrem, ale zub času na nich stále více hlodá.
Od prvního dne přepluvby jsme zahájili ranní rozcvičky.
Cvičení na vlnách se s cvičením doma na koberci nedá vůbec srovnávat. Jak si člověk nedá pozor a nedrží se alespoň jednou rukou, okamžitě letí a přistání jsou tvrdá.
Každé ráno nalézáme na palubě létající ryby. Rekord po noci ve větších vlnách byl 20 rybek.
Létající ryby mají velké oči, které v noci krásně svítí při posvícení baterkou na hladinu.
Půdorys létající ryby, která se do rána stačila mumifikovat.
Banány, jako příloha k Expresmenu Katův šleh, byly dokonalé. Elixír různých chutí.
Mimořádné pokrmy Jarka servíruje na porcelánu. Na běžné stačí plastové misky. Lžíce je na vlnách nutná, na plný příbor by byla potřeba třetí ruka.
Další varianta zpracování banánů na vaření.
Banány opečené v těstíčku mohou být plnohodnotným hlavním chodem.
Práce v kuchyni je pokračováním ranní rozcvičky a výborně rozvíjí cit pro rovnováhu a stabilitu těla bez opory rukou.
Bubík je tak ohleduplný, že se přemístil na závětrnou stranu příďového koše a tudíž kálí přímo do vody.
Bubík, terej červenonohý, je mladý samec a dělá čest svému jménu.
Zobák i nohy má skvěle přizpůsobené k lovu ryb.
Bubík by si s námi rád povídal, ale jeho hlas zněl jako z plechové trubky pro děti a navíc jsme mu nerozuměli. Myslím, že nám chtěl sdělit svou touhu cestovat a jen na křídlech to je namáhavé. Je to vizionář.
Jakmile jsem začal pracovat s přední plachtou, nespustil ze mě oči. Jeho a mečounův pohled si budu pamatovat navždy.
Den bez vyluštěné křížovky by byl jak týden bez neděle.
Výhoda stolování na lodi je, že nemusíte sedět u stolu a můžete se v klidu válet na sedačce. Jediné co musíte je, dobře se zašprajcovat proti vlnám.
Opečené klobásky s banány v těstíčku a zeleninový salát.
Slunce nám každý večer potvrdí správnost našeho kurzu na západ.
Po večerce si Jarka většinou ještě dolušťuje křížovky. Kromě čelovky na luštění je zbytek lodi osvětlen červeným světlem, které je vhodnější k nočnímu pozorování dle pravidel COLREG.
Čtu mimořádně zajímavou knihu a to jsem ještě netušil, že mnoho nechybělo a následující den jsme poznatky mohli potřebovat.
Vítr 17 až 20kn, vlny 2 až 3m a hlasitá rána na stěžni jasně hlásila problém.
Starboardový (závětrný) podsálingový vant (ocelové lano 10mm, které zajišťuje boční stabilitu stěžně) prasklo a rozmotalo se.
Dnes již vím, že nejhorší co jsme mohl udělat, bylo odpojit vant, který ještě držel na pár pramenech. Jak se tím zkomplikovala oprava jsem popsal v blogu.
Vant nahrazen baby stěhem a upevněn plocháčem, pro dosažení správné délky.
Náhradní vant vyřešil krizovou situaci, ale jeho průměr je jen 8mm a navíc se stěžeň ve vlnách posunul o 10mm k starboardu.
Stěžeň má výšku 15m a nyní při poryvech větru celý vibruje. Dotáhnout zbývající vanty se neodvažuji, kdyby praskl vrcholový, tak se stěžeň ve vlnách zlomí.
Starý vant si vezeme na Markézy a doufáme, že nám podle něj vyrobí dva nové.
Oprava vantu trvala celé odpoledne a byli jsme rádi, že před západem slunce jsme mohli vytáhnout refované plachty.
Jarka si našla novou zálibu spočívající v leštění lodních, mosazných předmětů. První obětí se stala petrolejová lampa.
Nutno přiznat, že vyleštěné petrolejce to na svém místě v salonu sluší.
Večerní rutina spočívá v odeslání polohy lodě přes Iridium Go Exec, zobnutí do sýru a hraní karet do západu slunce.
Jak se posouváme přes časové zóny, tak se čas západu slunce prodlužuje, aby po 15 stupních opět skočil o hodinu zpět. Markézy jsou v časovém pásmu UTC-9 hodin, tj. budeme o 10 hodin pozadu za ČR.
Na stěžni je maximálně refovaná hlavní plachta a genu lze za příznivých podmínek vypustit celou.
Lodní i klubová vlajka se dočkají výměny, ale až na Markézách. Takto by ve Francouzské Polynésii moc velkou parádu nedělaly.
Motýl, plachty na obou stranách a vzácný okamžik, kdy menší vlny umožní vypustit celou genu a zrychlit na 5kn.
Všechny banány na vaření jsme snědli a nezbylo, než se vrátit k bramborům.
Lodní zvon z kokpitu byl další obětí nové Jarčiny záliby.
Fotografie vyvolává dojem klidného oceánu, ale pravdou je, že Tichý oceán není vůbec tichý a po západu slunce se pravidelně zesílí vítr, přijdou vlny a chudák loď se zmítá a sténá. Refování jen povzbudí vítr a ten s chutí zesiluje přes 20kn.
Pár dnů poté, co nás Bubík po společně uplutých 1000nm opustil, objevil se další terej.
Okamžitě jsme ho nápaditě pojmenovali Bubík 2.
Bohužel Bubík 2 neměl žádné zkušenosti s pobytem na plachetnici a sedl si rovnou na přední teak. Horší bylo, že se polekal, když jsem dotahoval lano na přídi a přemístil se na sáling. Ze sálingu, který je v polovině stěžně, kálel s velkým rozptylem na celou loď.
Bubík 2 naštěstí druhý den ráno odletěl a tak úklid po jedné noci nebyl až tak hrozný.
Odpolední káva se sušenkami a nezbytnými Žolíky.
První chleba zadělaný přesně dle návodu nevykynul.
Chleba byl sice trochu scvrklý, ale propekl se řádně.
První porcování čerstvě upečeného chleba je na lodi velkou událostí.
Nevykynutý chleba vše dohnal chutí, která byla opravdu chlebová.
Noci na lodi jsou plné zvuků v rudých barvách.
I přes značné šetření vodou, Jarka trvá na tom, že ženská si musí alespoň jednou za týden umýt vlasy.
Aby snížila spotřebu vody, pro mytí používá mořskou vodu a pitnou vodou provede až závěrečný oplach. Zkusil jsem argument, že po každodenním kýblování slanou vodou se mi vlasy vůbec nemastí, ale nebyl jsem pochopen.
Výraz vítězství, na hlavě se přeci šetřit nebude!
Výpočty astronavigace, další obrázky jsou jen pro šťouraly, kdyby mi chtěli navrhnout lepší postup.
Rozdíl změřené polohy od skutečné byl 13nm, navigátoři by se smáli, ale pro mě to je úspěch.
Na tabletu si výpočty kontroluji a hledám chyby, většinou špatné odečty v tabulkách.
V tomto měřítku je rozdíl 13nm zanedbatelný.
Jarka se pustila do šití speciální kabelky na křížovky.
Postupujeme stále dál na západ.
Východ slunce naštěstí rozpustí kumulusové kovadliny.
Dle podrobného návodu Mirka se mi podařilo nastavit profil pro připojení k webové aplikaci Weather 4D. Konečně přestalo Iridium Go exec stahovat co se mu zlíbilo a stahuje jen předpověď počasí.
Od vyplutí jsme dostávali předpovědi počasí od Bohouše a Mirka (docela se shodovaly) a na závěrečný týden se konečně podařilo stahování přes satelitní přístroj Iridium.
Jarka pokračovala v šití kabelky po další dva dny. V salonu u stěžně je místo, kde to na lodi nejméně houpe.
V závěrečné třetině pluvby se mění menu.
Rizoto bylo vynikající.
Další druh chleba byl francouzského typu, do kterého se dávala i vajíčka.
Francouz nakynul a vzorně se upekl.
Čerstvý chleba by se dal jíst I samotný, ale v lednici Jarka objevila i máslo a šunku.
Když vítr dovolí, pouštíme plnou genu.
Většinou však fouká kolem 16kn a tak gena dostane ref a stěžeň se zdá být spokojený. Když je gena větší začne protestovat vibracemi.
Už jsem si zvykl na úpravy fotek a videí i ve vlnách. Jediné omezení je, že vlny nesmí cákat do kokpitu
Jarka zadělala na další chleba a tentokrát se vykašlala na přesné dávkování a úspěch se dostavil.
Chleba kynul podobně jako v pohádce Hrnečku vař! A tak k pečení byly dvě formy.
Chleba upečený na lodi je vždy událost.
Jarka si ušila speciální kabelku na křížovky vhodnou pro pluvby.
Poslední dny před doplutím bylo sice hezké počasí, ale začal sílit vítr.
Nakonec přišly squally (lokální přeháňky).
Navštívili nás i delfíni, ale vůbec nebyli hraví a věnovali se jen lovu.
Nakonec byly squally všude kolem a vzhledem k silným poryvům větru, gena byla srolována.
Všude jen šedivá, vítr a vlny.
Ráno při doplutí na markýzy se počasí konečně umoudřilo a vysvitlo slunce.
Vlny se nezmenšily a co chvíli zakryly pohled na ostrovy.
Blíže u ostrova bylo moře klidnější a mohli jsme se kochat pohledy na krásu Markéz.
Loď plula rychlostí 5kn jen na malou hlavní pachtu.
Zakotveni na Markézách ostrov Hiva Oa, zátoka Atuona.
Překvapilo nás relativně dost plachetnic.
Překvapilo nás jak loď během cesty obrostla Nebyly to jen řasy, ale uchytili se i korýši.
Vilejši stvolnatému se podařilo za cestu dorůst du rozměrů cca 3cm, tj. téměř dospělé velikosti.
Takto špinavou JAFIPAPU jsme ještě nikdy neměli, ale to jsme taky nikdy nebyli v takto teplých vodách.
Na kotvě, na markýzách není žádná marina a zde v zátoce Atuona je jediný servis, kde by nám mohli zajistit nové vanty.
Závěsný motor na dingy se urazil, protože jsme ho už dlouho nepoužili a tak na pevninu jsme se dostali až další den a to na vesla.
Pohled na zátoku Atuona, do města je to z přístavu dva kilometry do kopce a z kopce.