Loading Images
První motu, které návštěvník uvidí na Bora Bora cestou z letiště, je jako vystřižené z katalogu cestovek.
Letiště je na severním ostrově Mute a s hlavním městem BB Vaitape je spojeno trajektovou dopravou, která přímo navazuje na leteckou.
Do půlhodiny po příletu letadla z LA připlouvá trajekt s novou rodinnou posádkou JAFIPAPY.
Cesta na JAFIPAPU gumákem KIWI trvá cca půl hodiny a vzhledem k vlnám je osvěžující.
První společná fotka s horou symbolickou pro Bora Bora.
Nikča na počátku pobytu. Po třech týdnech se změní na barvu ladící s domorodkyněmi.
První večer na lodi se musela celá posádka důkladně přivítat s Neptunem.
Druhý den vyrážíme do města půjčit si auto a prozkoumat ostrov. Jarka sedí ve splash zóně a fotí.
První zastávka je tradičně na kávě se zmrzlinou. Tentokrát v italské cukrárně.
Nakupujeme banány a pomela.
Cestou na jih ostrova se zastavujeme u podivného přístavu domorodců.
Je patrné, že s obrůstáním trupu lodí zde mají bohaté negativní zkušenosti a lodě hned po použití vytahují mimo dosah vodních potvor a řas.
Cesta k dělům z druhé světové války vede kolem skalní dominanty Prst boží.
Z cesty jsou výhledy na turistické resorty postavené nad vodou.
Selfíčko před resorty, v pozadí jsou ostrovy Taháa a Raiatea. S Pepou jsme neodolali a jasně deklarovali, že jsme zadaní.
Pohled na vrchol nejvyšší hory BB s názvem Otemanu je většinou zakryt mraky. Dnes jsme měli na chvilku štěstí.
Rezort Four Seasons má I svůj malý přístav pro výletní loďky.
Po čtvrthodině chůze ve vedru přes 33C jsme na konci ostrohu u renovovaných děl.
Děla z druhé světové války mají ráži 7 inch a dostřel kolem 5 nm.
Nejznámější pláž Matira byla liduprázdná.
Pro jachtaře vyhlášená restaurace, později jsme kotvili na bójce v zátoce a do restaurace se plavili na KIWI.
Zvolili jsme rybu Mahi Mahi s vanilkovým sosem. Pepu jsme přesvědčili, že to určitě nebude omáčka, které nemusí a nakonec byla.
Restaurace má blízký kontakt s vodou a rovnou od stolu se dají krmit korálové rybky, které na to čekají a okamžitě se začnou rojit.
Interiér restaurace byl vyzdoben prodejní výstavou s mořskou tematikou. Nejvíce se mi líbil obraz ryby, kterou Miluška nazvala sojkou. Malíř jí nazval Picaso fish a anglicky se jmenuje Whitebanded Triggerfish.
Z klimatizovaného auta jsme se vydali koupat do 30C teplé vody.
Milk shake s kávou byl příjemným osvěžením.
Koupili jsme si ovoce Karambola a na internetu začali hledat, kdy je správně zralé.
Ač se Karambola jmenuje také Čínská hvězdice, nakrájeli jsme ji podélně a Jarka se ujala funkce ochutnávačky.
A chtělo to kus osobní statečnosti.
Dopadlo to dobře a příště jsme již ovoce krájeli tak, aby z něj byly hvězdy.
Na kotvě za motu Toopua jsme měli nádherný výhled na horu Otemanu.
Večer se většinou předváděly krásné kumulusy, které nakonec nasvítilo zapadající slunce.
Rudý západ slunce sliboval hezké počasí a to opravdu každý den bylo.
Nicméně jakmile slunce vystoupá výše, zvedne se vítr a hladina se lehce zvlní. Není to však nic proti tomu, co se děje venku za reefem.
Pohled na horu Otemanu ze zátoky BB Yacht Club.
Tradiční pádlování na vahadlových kánoích je zde nejpopulárnějším sportem. Ráno a večer se kolem nás loďky prohánějí a některé mají na lodi nasazenu pneumatiku pro lepší trénink. Jinak jsou lodě fakt rychlé a klidně to valí jako náš gumák se závěsným motorem.
Kumulusy se srovnaly do řady a přišel vítr.
BB, západ slunce za motu Ahuna.
Konec digitálního detoxu, restaurace Saint James. Káva a zmrzlina chvilku udržela konverzaci, ale poté síla WiFi ovládla situaci a každý si žil ve své bublině.
Obeplouváme Bora Bora na jižní kotviště a pozorujeme, jak se hora proměňuje.
Omyl ve směru obeplouti bójí by byl fatální.
Po proplutí severní cesty vypukla na lodi eufórie a nastalo fotografování pro příbuzné..
Chytáme bójku na jihu u motu Piti Aau. Vybrali jsme si bójku na hloubce 2,7m a před námi kotvil již jen vrak.
Foukalo přes 15kn a s lany byl trochu tělocvik.
Azurová barva je na hloubce kolem 2m, tyrkysová je již nebezpečí i pro Kiwi a končí písčitou pláží. Hlavy korálů tzv. bombies (australsky bommies) se nacházejí v hloubkách od 5m a dokáží vyrůst až k hladině. Pro lodě představují smrtelné nebezpečí.
Jsme na kotvě, vítr krásně fouká a pomáhá nám roztopit gril.
Bílý tuňák je ugrilován během chvilky a pak přišla řada i na klobásky, které každého dosytí.
Čím jednodušeji je tuňák připraven, tím lepší je.
Pepa kontroluje odběr stravy u dcery Nikči, která ryby nejí!
Po rybě se Nikča šla uklidnit praním prádla.
Objevili jsme i připravující se problém Raymarine kompasu, kde se chystal upadnout konektor. Pojistili jsme ho Mamutem.
Pepa je 100% detailista, osobně mám ve zvyku pracovat 80 na 20, za 20% času udělat 80% práce a zbytek nějak dopadne. Tentokrát se Iridium může těšit na skvělou instalaci venkovní antény.
Pohled na propadlou sopku z jihu je nádherný.
Jarka, Nikča a Lída před Otemanu.
Brýle skvěle ladí k barvě vlasů dle Francouzské Polynésie.
Jsme zpět v zátoce BB Yacht Club a k obědu jsme si dali něco "lehkého".
Tuňákový burger.
Dobře propečený stejk.
Středně propečený stejk.
Jediná Jarka si opět dala Mahi Mahi ve vanilkové omáčce.
Pepa měl skvělé místo z kterého mohl krmit korálové ryby pod námi.
Ježík si vychutnává hranolku. Po pěti kusech usoudil, že má dost a odplul trávit do jeskyně.
Rozloučení s posádkou v restauraci Saint James se neobešlo bez míchaných nápojů.
Pepa, Lída a Nikča po třech týdnech odlétají.
Poslední mávání než letištní ferry odplulo.
Cestou ke Kiwi jsme potkali farmáře na člunu a hned od něj koupili trs banánů.
Vyvázat trs na palubě dá práci, ale ten skvělý pocit, že kdykoliv si můžeš utrhnout banán nic nepřekoná.
I my se loučíme s Bora Bora a vyrážíme na Maupiti.