Loading Images
Poslední den před vyplutím na Palmerston kupujeme dle zaslaného seznamu věci důležité pro tamní komunitu. Zapalovací svíčky do motoru, benzín a potraviny. Nejdůležitější je krabice s léky. Příbuzní se k nám sjíždějí a posílají balíky. Na Palmerston, vzdálený 280nm, jezdí jen tři až čtyři zásobovací lodě za rok a po covidu téměř žádné plachetnice.
Oproti Francouzské Polynésii, kde jsme se přihlásili, odhlásili přes internet a k imigrační policii si došli jen pro razítko do pasů, je zde daleko více byrokracie. Po návštěvě celníků a zaplacení výstupního poplatku jsme to zvládli za hodinu.
Opouštíme ostrov Rarotonga, přístav Avatia.
Na horizontu krásně dominuje skála Jehla.
Vypluli jsme na plné prádlo (plně rozvinutá hlavní i přední plachta), ale večer přifouklo a vyrostly vlny. Noční refování miluji, to je tak, když věříš předpovědi bez ohledu na to, co se venku děje.
Další dny již pokorně plujeme na malé plachty a nadáváme vlnám, které nám je rozhazují.
Vlny lze vyfotit jen ve srovnání s něčím. Zde nám posloužilo zapadající slunce.
Po třech dnech doplouváme k osamocenému atolu Palmerston. Google nám ukazuje, že domů to máme vzdušnou čarou přes 16 500km a je jedno zda se vydáme na východ nebo na západ.
Palmerston je obklopen velkým reefem a pro ponor větší než metr je nedostupný. Voláme Alfa Sierra na ch.16 a Eddie nám pomáhá najít místo na kotvení vně reefu.
Po rychlém vyřízení příjezdových formalit s místní celnicí nás Eddie odváží na ostrov a posadí do obýváku a nabídne chlazené kokosové mléko. Po celém ostrově se chodí naboso.
Kokos chutná fantasticky a po nás z něj mají ještě užitek prasata, které jdeme později krmit.
Místní hospodářství.
Místní hospodářství.
Hlavní cesta přes celý ostrov je písčitá a pečlivě udržovaná pro chůzi bez bot.
Jsou zde i velmi staré stromy, jejichž druh nedokážeme určit. Cesta je v noci částečně osvětlena lampami, beroucí energii ze solárů.
Zdravotnické zázemí, o které se stará přátelská a veselá Mele, která hned vyběhla a byla moc ráda za dovezené léky.
Nově postavená největší budova na ostrově, která má být odolná proti cyklónům (v sezóně sviští 60-80kn).
Palmerston má velké osobité kouzlo a najdeme zde různé investice od Japonska, Číny a Nového Zélandu.
Místní škola, kam chodí 9 dětí, se stará o pěstování zeleniny a ananasů.
Ochranné sítě jsou hlavně proti slunci, které dokáže vše spálit.
Pěstování sladkých paprik.
Starej kanec měl ve vedlejší ohradě svini, která s ním čeká selata. Na to se Eddie už moc těší.
Hrdý otec čekající na příděl rozloupaných kokosových ořechů.
Plujeme na motu krmit prasata a slepice.
Náš průvodce Eddie a zdravotní sestra Mele.
Plavba není jednoduchá a kličkujeme mezi korály dosahujícími až ke hladině.
Cesta je veselá a plná zážitků.
Před motu je dlouhý pás písčité mělčiny s občasnými korály.
Motu je jako u nás zahrádka, je zde vše potřebné k hospodaření i rybaření.
Nechybí zde ani malá chatka.
Mele nám ukazuje, jak zde žijí čuníci.
Slepice mají volnost a jsou naučené přijít na zavolání, které znamená krmení. Nelze vyloučit, že některé svobodomyslné nebudou nikdy polapeny.
Pohled na klenbu z pandánů je nádherný.
Všude pobíhají krabi poustevníci, každý s jinou ulitou.
Hliníková loď s motorem alespoň 25Hp je zde základní dopravní prostředek.
Místní hovoří o Ráji na Zemi a mají pravdu.
I v písku u moře to žije a nedoporučuje se strkat prsty do děr.
V hloubce cca 10 cm lovila malá muréna. Jarka ji nastavila palec u nohy a dravá hadice se o něj začala zajímat.
Kolem celého motu je nádherná pláž.
Poustevníci na nás neustále od někud koukali. A pak, že by člověk mohl být opuštěn na ostrově.
Voda je zde tak průzračná, že to vypadá jakoby ani nebyla.
Nejčastější zdejší pták je Phaethon neboli Tropicbird. Krouží ve smečkách a řvou.
Eddie používá zajímavý systém lan na vyvázání člunu v mělké vodě u břehu a je s podivem, že do něj nezamotá lodní šroub.
Po výletu na motu jsme povedenou akci oslavili pivem na lodi. Mladý Ellion si místo piva prohlédl loď a zazvonil na lodní zvon.
Proplutí pasáží v proudu mezi reefy chce hodně místních zkušeností.
Pohled na Palmerston z našeho kotviště. Kotvíme opravdu daleko od ostrova a proplutí je možno pouze na místní lodi a jedině ve dne.
V neděli jsme byli pozváni na mši do kostela a tak jsme začali trénovat s Biblí.
Ellionovi se před mší dostalo mimořádné péče. Byl ostříhán, vykoupán, navoněn a obléknut do dlouhých kalhot a košile.
Před desátou se cesta ke kostelu začala plnit.
Ellion dobíhá svého kámoše, jehož pro jistotu drží matka.
William Marsters, Angličan, se na Palmerston dostal za nevyjasněných okolností s nejméně třemi ženami z Polynésie a založil komunitu. Zplodil 17 potomků a vznikly tři větve jedné rodiny. Těmto lidem bylo v roce 1954 uděleno plné vlastnictví ostrova. Dnes na ostrově žije 37 lidí a na celém atolu (má tři obydlené ostrovy) cca 70 lidí.
Kostel je bezesporu nejhezčí stavbou ostrova.
Farář, který se zde střídá po čtyřech letech, všechny uvítal a nakonec se i s každým loučil.
Mše se odehrávala převážně v angličtině a část byla patrně v maorštině.
Doba mezi mší a obědem byla vyplněna hraním s Ellionem.
U nedělního oběda se sešla rodina Eddieho.
Výborné jídlo se skládalo z kuřecího, klobásek, rýže a pudinkového řezu. K pití byla mangová šťáva a ledové kokosové mléko. Neskutečný gurmánský zážitek.
Po jídle je nedotknutelná siesta, kterou jsme místo odpočinku na lůžku využili k prozkoumání celého ostrova. Malý Ellion nám ukázal prasata a pak odběhl na odpočinek.
Líheň palem.
Po celém ostrově nacházíme hroby Marstersů.
Původní dům Williama Marsterse dosud stojí a hned vedle byl postaven kostel.
Náměstí u kostela.
Občas místní dostanou užitečné dary jako je tato meteorologická stanice.
Na pláže je to všude coby kokosem dohodil.
Přestože jsme na ostrově nezahlédli ani jedinou kočku nebo psa, již i zde existuje nařízení, jak se chovat na pláži.
Jarka vpravo pro měřítko rozlehlosti pláže.
Všude nacházíme čumící kraby poustevníky.
Na břehu se povalují zbytky langust.
Zkusili jsme rekonstruovat langustu.
Číňané postavili solární elektrárnu.
Panely byly oploceny, bateriové úložiště s řízením bylo zcela otevřeno a nikde nikdo. Snad, že byla siesta.
Nejstarší hroby co jsme našli.
Večer na kotvě pozorujeme, jak reef vylézá z vln.
Dva dny před odplutím silně fouká kolem 22kn, i v atolu se prohánějí vlny a tak na nic nečekáme a jdeme pro výstupní razítko do pasu. Nejprve se to zdá být nemožné, ale poté je na místním úřadě nalezena krabice s razítky. Povede se změnit datum z roku 2023 na letošní, máme orazítkováno a můžeme odplout z Cookových ostrovů.
Nalodění ve vlnách byl mokrý proces. Jarka to tušila a úsměv byl jen pro kameru. Ještě, že Eddie nerozumí českým slovům s výrazným R.
Proplutí pasáží ve větru a vlnách bylo mistrovským dílem. Filmoval jsem a tak to později uvedeme ve video sekci.
Jarka šťastná, že jsme v bezpečí na větrem a vlnami zmítající se zakotvené JAFIPAPĚ.
Loučíme se s Palmerstonem a ostrov i lidé se navždy stávají naší srdeční záležitostí.