Loading Images
Standardní večeře před vyplutím na další ostrov: Chorizo, sýr, olivy a vinný střik. Když máme zbytek dat, tak si ještě masochisticky pustíme televizní noviny z domoviny, jinak hrajeme Žolíky.
Cestou na ostrov Niue Jarka ušila novou tašku na kolíčky. Tu už jsme moc a moc potřebovali!
Pod záminkou, že léčím palec v zánětu, kochám se prací větrného kormidelníka Hydrovane.
Západ slunce v Jižním Pacifiku.
Rudá záře slibuje krásný příští den, ale taktně mlčí o vlnách a sílícím větru.
Odpolední program při plavbě je jasný: KK-káva a karban (většinou jen Prší, Žolíky máme na večer a na Pasiáns příliš fouká).
Došlo i na vyprání termoobalů od Bojdy na pivo. Ideální chvíle, neboť při pluvbě na otevřeném moři držíme "Suchý zákon". Na kotvě tlumiče tepla neustále pracují.
Každý západ slunce je jiný.
S východem slunce, po čtyřech dnech a 400nm, připlouváme k ostrovu Niue, o kterém jsme před naší pluvbou netušili, že existuje.
Vlny se většinou nedají fotit, ale tady se podařilo zachytit vlnu 2,5m, jak zakryla horizont.
Na ostrov Niue jsme opravdu zvědaví, neboť podle našeho průvodce ( Landfalls of Paradise-Crusing Guide to the Pacific Islandu od Earl R. Hinz z roku 1999) se jedná o největší korálový ostrov na světě a zároveň o jeden z nejmenších států.
Připlouváme z východu, obeplouváme celý sever a nakonec plujeme do středu západního pobřeží ostrova. Bohužel zde nejsou žádné zátoky a kolem ostrova jsou hloubky ve stovkách metrů, budeme na předem objednané bójce.
Připluli jsme o několik dnů dříve, než jsme nahlásili a ještě k tomu v neděli, kdy jsou všichni v kostele. Nicméně na VHF kanálu 16 byla služba a sehnala nám i celnici, která nás uvítala v Niue. Naštěstí jsme předem poslali formulář a tak to šlo bez poplatků a docela rychle.
Teprve později, když jsme zde sháněli razítko do naší travel book, jsme zjistili, že zde sídlí i vláda.
V pondělí provádíme výsadek na břeh za účelem seznámení se s domorodci a doplnění potravin. JAFIPAPA stojí na bójce č.11 místo 12 (ta byla obsazena) a to nám přinese bohatou mailovou korespondenci s úřednicí, které v plánování vytvoříme neřešitelný binec.
Přivítat nás připlave zvědavá kareta, která má při výborné viditelnosti skvělý přehled o dění na dně i z hladiny. Bójka je na hloubce 30m!
Po karetě se předvedla skupina 20 delfínů s dlouhými čumáky.
Malé lodě a dingy se zde jeřábují. Otáčení je mechanické a zvedání elektrické. Nikde žádný návod ani upozornění na nebezpečí. Je na každém uživateli, aby se s ním naučil zacházet a hlavně aby si správně vyvázal loď a nezvrhla se mu.
Jeřábování jsme zvládli a dingy Kiwi je bezpečně uložen na molu.
Pohled na jediné kotviště na ostrově Niue. JAFIPAPA první zprava a v popředí je reef při částečném odlivu.
Hřbitov u kostela v centru města.
Největší kostel v hlavním městě Alofi.
Interiér svou strohostí spíše připomíná vojenskou nemocnici.
Nápaditě osvětlený kříž nad oltářem.
Niue se oprávněně chlubí hvězdnou oblohou, bohužel jsme připluli pár dnů před úplňkem a Měsíc vše přezářil.
Na hlavní ulici se najdou i krásně malovaná stavení.
Lodě se denně mění, ale počet kolem osmi zůstává.
Místní pivovar jsme hledali marně, už nefunguje. Piva jsou z Nového Zélandu.
Změna, tentokrát si dáváme kávu s dortem.
Nejen, že se jezdí vlevo, ale i značky mají jiné.
Cesta do supermarketu Swanson za městem je pěšky na půl hodiny.
V roce 2004 se přes Niue přehnal Cyklon Heta, kategorie 5 s větrem až 120 kn a od té doby zde výstrahy berou vážně.
Jsme u cíle, supermarket nalezen.
Na ostrově žijí největší krabi na světě, palmoví krabi, ale již jich není mnoho. Toto je první, kterého jsme poznali.
Po náročném přeplutí a dnešním pochodu jsme si dali Fish and chips.
Návrat domů na loď po prvním pevninském dnu.
Koupili jsme pravou námořní vlajku Niue a vyvěsili jí pod pravý sáling.
Naše vlajky jsme věnovali restauraci Yacht Club, kde budeme první lodí z Česka.
Po dlouhé době jsme vytáhli naše skládačky, oživili je a vyrazili na průzkum ostrova.
Vytažením dingy se složenými koly jsme si ušetřili namáhavou práci při vylodění.
Místo přilby nosíme reflexní čepice.Na silnici je čerstvě položený asfalt.
Ze silnice jsou odbočky na Sea Track, což jsou cesty po reefu za odlivu.
Sea Track.
Za odlivu si na pláži smočíte leda kotníky.
Cesta k Limu Pools.
Bazénky jsou chráněné korály a voda je úžasně průzračná.
Po celém ostrově je spousta vápencových jeskyní.
Jde to k zimě, jak by řekl Jarky táta. Teplota vody je nyní už jen 26 C a lze to poznat na čase zanoření Jarky.
Po kamenech smáčených vodou pobíhají zvláštní ryby. Zde jsem jich napočítal pět.
Restaurace Yacht Club, kterou jsme si oblíbili. Pivo 5 NZD, Lion Red nám chutnal více. než zelené. Před koupením kartáče je důležitý pečlivý výběr.
Pozorovatelna velryb a delfínů.
Dalekohled byl vpravdě potvoný, jak pivo v Pekyni. Stejně nebyl potřeba, neukázala se ani ploutev.
Alespoň panoramata byla úžasná.
Ráj cyklistů, asfaltka v džungli.
Najednou se vynořil hotel Scenic, chytili jsme příležitost za pačesy a zaskočili si na kávu se zmrzlinou.
Zajímavé bylo, že litr místní vody byl stejně drahý jako dva kopečky zmrzliny (12 NZD).
Baristka to uměla, flat white byl dokonalý.
Pohled z terasy restaurace.
Místní vynikající pitná voda je z vrtů 3000 m hlubokých a na molu jsme ji nabrali do kanystrů a doplnili lodní nádrže.
Ledová káva v baru Hio, který otevírá jen pár dnů v týdnu.
Než jsme stačili slízat zmrzlinu, housenka sežrala celý list.
Dojeli jsme až k nejvyššímu bodu ostrova, který se tyčí 69 m nad mořem a zpět jeli přes planinu k asfaltce na pobřeží.
Cesta to byla poučná a viděli jsme hodně bývalých políček, o která se nyní již nikdo nestará.
Projížděli jsme i lesy a viděli podivné houby. O jedlosti jsme si nedělali žádné iluze.
Skládačky se osvědčily i v lehkém terénu.
Lesy jsou zde trochu tajemné a stromy roztahují kořeny vysoko nad zemí.
Mysleli jsme si, že zde nečíhá žádné nebezpečí, ale zamotat se do sítí místních pavouků by nebylo příjemné a ani oni by nebyli nadšeni. Kusadla mají fakt velká!
Jediný přístav-molo v Alofi nese jméno Sira Robertse.
Odliv v "přístavu".