Loading Images
Z Království Tonga vyplouváme na "Motýla", kosatka na portu a hlavní plachta na starboardu. Vítr i vlny příjemné.
Lehký ref na geně je pro vyvážení lodi, na hlavní plachtě je rovněž ref.
Větrné kormidlo Hydrovane pracuje skvěle a na nás je jen občasná kontrola kurzu.
Ostrov Late je pro nás poslední ze souostroví Tonga. Potvory vlny již opět vyrostly ke třem metrům.
Před východním souostrovím Fiji se v noci stočil vítr a hnal nás přímo do reefu. Nezbylo, než zrušit motýla a vyhnout se korálům.
Atoly Lau vypadají nevinně, ale jsou dobře chráněny reefy a přiblížení je nebezpečné.
Příprava na vstupní procedury na Fiji. Jako Port of Entry jsme si zvolili Vuda Marinu na západním pobřeží hlavního ostrova Viti Levu a to bude znamenat obeplout mezi reefy celý velký ostrov.
Odpolední pohoda vyplněná luštěním křížovek.
Po rozednění připlouváme k ostrovu Ovalau a po jeho obeplutí jsme již od oceánských vln chráněni reefy.
Za ostrovem Ovalau je jeden z hlavních ostrovů Fiji, ostrov Viti Levu.
Se západem slunce jsme vpluli do pasáží mezi korály a proplouvali jimi po celou noc.
Východ slunce nás zastihl již na západní straně ostrova Viti Levu, kde foukal jen slabý vítr a vlny do půl metru.
Západní část ostrova je suchá, neboť většina deště končí na návětrné východní straně.
Blížíme se k Port of Entry a vlajky jsou již na svých čestných místech.
Zeleň u pobřeží představuje mangrový porost.
Lautoka, město na západním pobřeží neskrývá průmysl.
Zamávali jsme si s mořskými hasiči.
Vplutí do Vuda mariny je úzkou a mělkou pasáží. O to větší bylo překvapení z uvítání. Na molu byla delegace složená ze 14 zpěváků a tanečníků!
Smáli se na nás, zpívali a tancovali.
Na zábradlí nám připevnili věnec z čerstvých květin.
Na check in se první dostavil doktor z ministerstva zdravotnictví. Velmi přátelský a hned si s námi udělal selfíčko. Následovala dáma z Bio security, která v lodi řádila jako šílenec, zabavila nám Lanchmeat a párky , obojí v koupené konzervě a udělila nám 400 FD pokutu.
Pohled z mola na restauraci v marině.
Z mariny je úplně jiný pohled na kanál, kterým loď připlouvá. Z moře není situace tak jasná a mapy navíc hlásí hloubky pod 2m.
Vlastní marina je kruhového tvaru a je výborně chráněna před větrem i swely.
Zvláštností je vyvázání zádě na mooringy a výstup z lodi na malé molo, které má pevnou polohu a možnosti výstupu na něj se mění dle odlivu a přílivu.
Po připlutí jsme neodolali a šli prozkoumat místní restauraci.
Po pěti dnech suchého zákona na moři je piňa coláda i víno fantastické. Přešli jsme na minimalistický režim a tak nám stačí k dobré náladě jediná sklenka.
Z lodi to máme asi 20m do sprch.
V marině je větší pohyb lodí a tak fendry necháváme v pohotovosti.
Mají zde zkušenosti s cyklony a tak jsou lodě zahrabány a usazeny na pružné pneumatiky.
Takto usazená loď se správným kurtováním by neměla mít se silným větrem problém. Jiná otázka je, zda ji nenapadnou hlodavci a hmyz. Standardní uzavření ventilů a přelepení všech otvorů stříbrnou páskou nemusí stačit.
Z mariny odjíždí Shuttle bus, ale v uvedenou dobu nejel a tak jsme pochodovali 3 km k meziměstské silnici, kde autobusů jezdí spoustu. Za 2 Fiji dolary jsme dojeli cca 10 km do Lautoky.
Touha vystoupit se řidiči signalizuje zatažením provazu, který je uvázán k cyklistickému zvonku. Jednoduché a účinné.
Řidič otáčel velkým obšitým volantem a řadil pákou ukončenou koženou koulí velikosti lidské lebky. Jo jo, jsme v zemi, kde ještě nedávno provozovali kanibalismus.
Ve městě jsme hned narazili na výrobnu tradičního opojného nápoje z kořenů pepřovníku, na Kavu.
Lautoka je druhé největší město na Fiji, leží na západní části ostrova Viti Levu.
Nejzajímavějšími výrobky prodávanými na trzích ručních výrobků jsou Cannibal Forks.
V Harrisons jsme nakoupili dárky a Jarce se viditelně zlepšila nálada.
K občerstvení jsme omylem zvolili vegetariánské bistro, ale alespoň tam nebylo přeplněno.
Nejznámější a největší mešita v Lautoka.
Půjčili jsme si auto, které sice bylo hybrid, ale nejlepší léta mělo nejméně před 10 lety.
Tvar jistě zajímavý, ale dveře vyměněny a přední nárazník přichycen samořeznými šrouby. Gumy bez vzorku.
Cesta z Vuda mariny do hlavního města Suva trvá 4 hodiny a cestou vyhládne.
Suva přeplněná auty a i na placeném parkovišti byl problém najít místo. V zátoce jen pracovní , rybářské a turistické lodě.
Zpět v Lautoka, značková kavárna po odevzdání půjčeného auta.
Zmrzlina sice nebyla v menu, ale když nabízí kávu se zmrzlinou, tak se dala dohodnout i sólo zmrzka.
Zpět jedeme opět autobusem a pak 3km pěšky do mariny.
Sochy vyřezané z palmového dřeva.
Manga zde mají jiné tvary.
Největší nepřítel interiéru lodi je plíseň. Tentokrát zkoušíme ponechat otevřená okna a vše zakrýt plachtami.
Rozloučení se s lodí i marinou. Odlétáme na dva měsíce domů.
V Nadi International Airport čekáme na let do Austrálie.
Konečně jsme na solidní WiFi.
Let z Fiji, Nadi do Austrálie, Brisbane trvá 4,5 hodiny.
Brisbane o půlnoci.
Že jsme v Austrálii se nedá přehlédnout.
Po 14 hodinách letu z Austrálie přistáváme ve Spojených arabských emirátech v Dubaji. Celé město je zahaleno smogem nebo pískem v ovzduší.
Marina je téměř prázdná, ani jedna plachetnice!
Všechny hodiny na letišti jsou značky Rolex.
Terminál 3 je příjemně poloprázdný.
Na všech sloupech je zlaté slunce.
Z dálky krásná palmová alej je bohužel umělá.
Mezi prázdnými obchody se prochází jen ochranka.
Zlatnictví pod palmou je nepřehlédnutelné.
Před 6,5 hodinovým letem se drobně posilníme a jsme připraveni na cestu do Evropy.
Po 7 měsících se setkáváme s babičkou a jejím parťákem.
Fida nejvíc zajímá miska od zmrzliny.
Pája nás přivezla z letiště a září radostí ze setkání.
Setkání s Ivčou a Filipem.
A Pája s Ignaciem.
Objevujeme kouzlo ginu s tonikem.
Fido poté co, nic nedostal ze stolu a byl odkázán na misku s granulemi z aljašské tresky.